Michal Kobelka

Dnes se vracíme do roku 2007, který měl snímky krásné, nudné i strašidelné.

1. Jak dostat ptáčka do nebe (Even Pigeons Go to Heaven) — Samuel Tourneux & Simon Vanesse

Ústřední postavou této grotesky je stařík, o jehož nebohou duši začnou mít zájem hned dva neposedné živly, jeden méně sympatický než druhý: církev by si jej nejraději stáhla do nebe (ne tak úplně), zatímco smrtka by se ráda vypořádala s pádem, který ho postihl v úvodu scény.

Film je krásně animovaný a celkem akční. Ve své myšlence mi dost připomněl Dámu a smrt z ročníku 2009, kde taktéž o život stařenky bojují dvě protichůdné síly. Je i celkem vtipný, ne že byste se popadali za břicho, ale minimálně nějaký úsměv na tváři vykouzlí. Ve výsledku je to celkem příjemný průměr, který ani neurazil, ani nijak nenadchnul.

Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů. Ročník 2008 s sebou přinesl hned několik zajímavých filmů a také jedno velké zklamání. Jaké, to se dočtete v článku níže. Příjemnou zábavu!

1. Tudy nahoru (This Way Up) — Adam Foulkes, Alan Smith

Vítejte ve světě, kde váš život nemůže nikdy být tak děsivý, jako vaše smrt. Pokud se tedy o ní starají stejní dva vykukové, jako v tomto krátkém snímku. Otec & syn vlastnící pohřební službu a také značnou dávku důvtipu, jak se vypořádat s neočekávanou situací při dopravě nebožtíka na hřbitov. Ne, že by se jim to nakonec nepodařilo, ale stihli mrtvé tělo po cestě ze smrtelného lože na místo posledního odpočinku znesvětit tolikrát, že je samotné za to čeká peklo.

Vítejte v dalším ročníku krátkometrážních animovaných filmů nominovaných na Oscara, tentokrát v ročníku 2009. Ročníku, jehož průměrné skóre je dost nelichotivé a posouvá ho prozatím (nebo doufejme navždy) na poslední místo všech oscarových ročníků. Letos to byla opravdu bída, takže „s chutí“ do toho, ať to máme za sebou.

1. French Roast — Fabrice Joubert

Článek jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut.

Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo.