Krátké animované filmy nominované na Oscara 2021 & kde je zhlédnout

Rok se s rokem sešel a na Oscarech opět soupeří — jak jinak — i krátké animované filmy. Loni se díky (kvůli?) pandemii kraťasy daly zhlédnout na placeném streamu ještě před samotným ceremoniálem, letos už se asi s koronavirem nepočítá (mé plíce po čtyřech týdnech intenzivního chrchlokašlání tvrdí opak), protože nic takového na internetech k dostání nebylo. Musel jsem tedy filmy sehnat pokoutně kde se dalo, nakonec se to na poslední chvíli podařilo, takže i vy si můžete užít ročník, ve kterém se objevily moc pěkné snímky, rekordní množství ženských ňader a také jedna krásná skladba. Ne, nejedná se o Mykonos, jehož absence v jakémkoliv fleet-foxovském seznamu bych trestal stonásobným opsáním věty „Kozúb nie je skutočné slovo“. Ale to už jsem trochu odbočil, vraťme se ke kraťasům:

1. Boxer a baletka (Boxballet) — Anton Dyakov

Co je láska? Je to vzájemná přitažlivost dvou obyčejných lidí, ovšem lidí na první pohled zcela nekompatibilních — ať už fyzicky či společensky? I to ve svých hlavách a srdcích řeší zavalitý, šrámy ověnčený boxer a droboučká, křehká baletka. A oba zřejmě tuší, že rozdíly jsou nesmazatelné a okolí se může na podobný vztah koukat skrz prsty, nebo mu dokonce aktivně bránit. Budou schopni vzdát se svých snů a obětovat se jeden pro druhého, ustoupit tlaku veřejnosti a jednoduše být spolu?

Na to vám odpoví film kazašského filmaře Anton Ďjakova, který zkoumá, jak se promění (a doplní) životy lidí z opačného spektra společnosti, kteří k sobě ale mají blíže, než by se mohlo zdát. Ručně kreslená animace se povedla, ve filmu je několik vtipných momentů a přechodů (boxer sedící v hledišti a během vteřiny odstrojený ke svému zápasu) a ačkoliv jsem svoji čelist nehledal někde u podlahy, považuji kraťas za velmi povedený. Téma je to sice otřepané (v rámci předchozích ročníků si vzpomenu třeba na Den a noc z roku 2010), ale stále platné. Za mě palec nahoru.

Kde zhlédnout: Oficiálně nikde není, jedna kopie se válí na Uložtu. Film je němý.

2. Jde o umění (Affairs of the Art) — Joanna Quinn, Les Mills

Co je láska? Je to zapomenutá a znovuobjevená touha tvořit, malovat, kreslit, vydávat se do všech uměleckých směrů a být doslova posedlý uměním? Je to posedlost smrtí, hnilobou a rozkladem v mnohačetných formách? Může láskou být posedlost šroubky všech velikostí, závitů a tvarů, posedlost jejich organizováním, přerovnáváním a tříděním? Členové jedné divnorodinky by vám pravděpodobně odpověděli kladně na všechny vyřčené dotazy, protože tu či onu činnost vykonávají s láskou sobě vlastní.

Britská animátorka a režisérka Joanna Quinn už o Oscara soupeřila v roce 1997 (byť neúspěšně), letos jde tedy o její druhou nominaci. Po 25 letech! Stejně jako Boxballet, i tento snímek o mnoha formách umění byl od A do Z ručně animovaný (viz pěkný pětiminutový rozbor jedné scény přímo od autorky) a má osobité kouzlo a předpokládám, že i částečné autobiografické prvky. Film je občas trochu morbidní (postupně se v něm objeví mrtvá myš, kočka, pes, šváb a babička), ale celkově má vtipné vyznění a zařazuji jej do kastlíku „líbilo se mi velmi“.

V úvodu zmíněná skladba se objevila v tomto snímku, jmenuje se Pavane pour une infante défunte a je to jedna z nejhezčích/nejsmutnějších skladeb, které znám.

Kde zhlédnout: Původně je film anglický, na Youtube je pouze francouzská verze s francouzskými titulky, které však Youtube dokáže přeložit do angličtiny/češtiny. Anglická verze se objevila na Youtube.

3. Robin není myš (Robin Robin) — Dan Ojari, Mikey Please

Co je láska? Je to vědomí, že červenku obecnou (anglicky robin) si adoptuje myší rodinka, pojmenuje ji Robin (odtud anglický název filmu) a i přes to, že pták není myš, se snaží červenku tak nějak učit všem myším věcem? Co na tom, že při pídění v lidských obydlích je neobratná a spíš na obtíž, i snaha se cení a hlavní je, že rodina je pospolu. Robin ale postupně zjistí, že být nejhorší myší na světě nechce být věčně, a tak se rozhodne udělat něco, čím ohromí nejen myšáky, ale i ostatní zvířata z jednoho malého dvorku.

Film je to krásný. Ruční stop-motion animace, plstěné příšerky a roztomilý design vyvažují neoriginalitu tématu, nicméně z filmu dělají moc pěknou podívanou, kterou si užijí děti i rodiče.

Kde zhlédnout: Film je na Netflixu s plnou českou podporou — s dabingem i s titulky.

4. Bestie (Bestia) — Hugo Covarrubias

Co je láska? Je to oddanost režimu své země až za hrob? Chilský kraťas je inspirovaný skutečnými událostmi a zobrazuje útržky ze života reálné ženy (nebo lépe řečeno bestie) Íngrid Olderöck. Ta během vojenské diktatury v Chile v 70. letech mučila v rámci tajné policie desítky lidí a nechala je znásilňovat svým psem Voloďou, který je ve snímku také zastoupen. Vpravdě děsivý příběh, kterému ještě sekunduje nehezká estetika spolu s až hororovým hudebním podkresem. Brrr. Ale i nehezké věci mají své místo na tomto světě a já jsem rád, že vznikají i kraťasy, jejichž smyslem není pobavit, ale například vzdělat či poukázat na dějiny lidstva, které by se ke mně jinak vůbec nedostaly.

Jak jsem zmínil, stylisticky není snímek nijak oku lahodící, což na druhou stranu jde ruku v ruce s ústředním tématem. Celkově je zpracování lehce neatraktivní a vypadá skoro až odfláknutě, z letošní pětice se mi líbil nejméně, ale jeho zhlédnutí bych i tak doporučil.

Kde zhlédnout: Film je za malý poplatek k zapůjčení či zakoupení na Vimeu. Film je němý.

5. Stěrač předního skla (The Windshield Wiper) — Alberto Mielgo

Co je láska? Dá se vůbec popsat jednoduše a srozumitelně tak, aby výsledný popis obsáhl všechny její podoby a nuance? V přechozích odstavcích jsem se na lásku opakovaně zeptal a odpověď se vždy lišila. Stejně tak se liší malé, různě namíchané epizody ve snímku Stěrač předního skla, které nám jednou zobrazí lásku neopětovanou, podruhé lásku prožívanou mlčky vedle sebe ve zlaté hodince na osamocené pláží a jindy zase lásku tragickou. Podob je mnoho a režisér a animátor Alberto Mielgo se nesnaží podstatu lásky nějak vysvětlit, protože to ani není možné — každá láska je jako vzor, který na předním skle v dešti vytvoří stěrač. Na první pohled jsou stejné, ve skutečnosti mají tolik drobných odlišností, že žádné dvě nejsou identické.

Po vizuální stránce je snímek nádherný. Barevnou paletou, designem postav a melancholickým vyzněním mi připomněl hru Life Is Strange. Ach, vzpomínky.

Kde zhlédnout: Film je na Youtube, dialogů je v něm pramálo.

Závěr

Letos se sešly povedené snímky, žádný z nich nebyl vyloženě slabý. Bestie i kvůli svému tématu a vizuální stránce pro mě stojí o stupínek níže, než ostatní snímky, které drží víceméně stejnou lajnu. Vyhlášení vítězů proběhne až příští týden, mým tipem na vítěze je Stěrač předního skla, ale osobně bych to spíše přál Boxerovi a baletce.

Takže, co je to láska?

Aktualizováno 28. 3.: Oscara získal opravdu Stěrač předního skla.