#34 – Noční zvířata – Abel Korzeniowski

Abel Korzeniowski — Nocturnal Animals

Mnohovrstevnatý film z roku 2016 od režiséra/módního návrháře Toma Forda s Amy Adams, Jakem Gyllenhaalem a Michaelem Shannonem v hlavních rolích. Snímek drsný, dojemný a hodně působivý — při některých scénách jsem měl co dělat, abych nemusel odvrátit zrak (úvodní titulky jsem musel přeskočit úplně, což se mi u žádného filmu nestalo), jiné jsou naopak nádherně nasnímané, včetně krásných záběrů na texaskou krajinu či mravenčení v L.A.

Soundtrack složil Polák Abel Korzeniowski a nechal jej zahrát šedesátihlavým orchestrem. Jde tedy o klasický soundtrack plný smyčců, hodně rozmáchlý a melodický, jako ze staré školy. Podle mě je to dokonalá emoční vrstva pro už tak vrstevnatý film, který pendluje mezi mnohými tématy a spojuje několik vyprávěcích linek. Pro mně nejlepší film posledních let a soundtrack k tomu hodně přispěl. Více jsem se o filmu rozpovídal v předchozím článku.

Pokračovat ve čtení →

Citroën Berlingo III: koupě a zkušenosti po 5000 km

Nejdříve trochu obsáhlejší úvod do toho, proč jsme vůbec museli kupovat nové auto. Zkraje loňského roku jsme se dozvěděli, že se naše potomstvo rozroste o další kousek (to jsme si ještě naivně mysleli, že do třetice to bude holka, cha). Kromě toho, že jsme samozřejmě byli rádi (a také překvapeni), jsme museli začít řešit menší či větší „problémy“, z čehož největším problémem byla logistika.

Do našeho tehdejšího auta (Ford Grand C-Max II, viz inzerát) se tři sedačky vedle sebe nevešly – není se co divit, na trhu není zrovna moc aut, do kterých by se tři plnohodnotné dětské sedačky daly vměstnat, viz tato tabulka. (Nepočítám do toho sedmimístná auta, kde kvůli umístění dětské sedačky ve třetí řadě hodně ubývá ze zavazadlového prostoru. A s malými dětmi většinou při cestování potřebujete kočár a další věci, takže to taky není zrovna ideální řešení.)

Citroën Berlingo III
Pokračovat ve čtení →

Nocturnal Animals

Mozaikovité a mnohovrstevnaté filmy, u kterých si výsledný obraz skládám postupně z malých střípků, mám hodně rád. Oceňuji, když se zápletka neodhalí hned v prvních minutách. Naopak — pokud dojde k rozuzlení až na úplném konci, považuju to za dobrou práci scénáristů a udržuje mě to v napětí až do závěrečných titulků. Proto se mi hodně líbily filmy 21 gramů (2003, Iñárritu), Crash (2004, Haggis), Babel (2006, opět Iñárritu) i Požáry (2010, Villeneuve) a mrzí mě, že podobných filmů nevzniká více.

Amy Adams — Nocturnal Animals
Amy Adams — Nocturnal Animals
Pokračovat ve čtení →

#33 – Transformers – Steve Jablonsky

Steve Jablonsky – Transformers

Rok 2007, do kin vtrhávají první Transformeři (a v podstatě taky poslední, co za něco stáli). Režisér Michael Bay, megaloman a král blockbusterů, si konečně nemusel vymýšlet složité kličky ve scénáři, jak někam nahnat spoustu aut a nechat je ve zpomaleném záběru vybouchnout. Protože Transformers jsou přesně o tom: o autech měnících se na roboty, kde často něco vybouchne (ve zpomaleném záběru).

A zatraceně dobře to funguje — když člověk přijme fakt, že tohle je film vytvořený z čisté lásky k letním popcornovkám, v němž se neřeší, jak Bumblebee navštěvuje psychiatrickou poradnu, protože ho všechno to zabíjení trápí na duši. Tady se musí vypnout mozek a konzumovat přepálené záběry na epické roboty a sexy Megan Fox.

Pokračovat ve čtení →

Rozhovor: francouzský skladatel Nicolas Martin

Mémorable

Když jsem si dělal průzkum pro předchozí článek o krátkých animovaných filmech nominovaných na letošního Oscara, nečekal jsem, že zároveň objevím nového skladatele, jehož hudba se mi bude velmi líbit. Stalo se – ke krátkém filmu Mémorable (profil na ČSFD) složil hudbu francouzský skladatel a hudebník Nicolas Martin (viz jeho webové stránky). Hledal jsem, hledal, ale kromě pár vět na jeho webu jsem o něm moc informací nenašel. Žádný rozhovor, biografie apod.

Napadlo mě tedy, proč se ho na věci, které mě zajímají, nezeptat přímo. Oslovil jsem ho přes Soundcloud, kde jsou jeho soundtracky zdarma dostupné. Požádal jsem ho o rozhovor a jsem rád, že souhlasil, protože na odpovědích bylo vidět, že z rozhovoru má stejnou radost, jako já. Jde o můj vůbec první rozhovor s kýmkoliv, takže jsem se prostě ptal hlavně na to, co mi přijde zajímavé.

Pokračovat ve čtení →

#32 – Statečné srdce – James Horner

James Horner – Statečné srdce

Film z roku 1995 a druhý režisérský počin Mela Gibsona, který si po rodinném dramatu Muž bez tváře ukousl mnohem větší sousto v podobě historického velkofilmu. Tedy, historického… Na filmové verzi příběhu o Williamu Walleceovi jsou historicky správně snad jen jména hlavních postav a měst, jinak je to pelmel fikce a nesmyslů. Film tím netrpí, funguje výborně i po tolika letech — love story, hrdinství, bitevní vřavy a velmi aktuální brexit Skotka z Anglie. To všechno skvěle natočené, zrežírované i zahrané, v krásných lokacích.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2020 & kde je zhlédnout

Český animovaný film Dcera od Darie Kaščejevové (na ČSFD pěkných 87 %) loni vyhrál studentského Oscara, což se českému animovanému filmu povedlo naposledy před třiceti letech – v roce 1989 byl stejnou cenou vyznamenán Jan Svěrák za svůj film Ropáci.

Pro Dceru to není jediný Oscar, kterého může získat — film byl totiž nominován i na „dospělého“ Oscara v kategorii krátký animovaný film. A tak se 10. února 2020 popere v konkurenci dalších 4 kraťasů o nejcennější filmovou cenu na této planetě. Samozřejmě bych to českému filmu moc přál, a budu mu držet palce. Docela mě zajímalo, jak jsou na tom další kraťasy nominované v této kategorii a jakou proti nim má Dcera šanci. Jak si tedy vede oproti ostatním?

Pokračovat ve čtení →

#31 – V Bruggách/Tři Billboardy kousek za Ebbingem – Carter Burwell

Tři billboardy kousek za Ebbingem – soundtrack

Dneska si dáme dvoj-soundtrack, protože se jede přes kopírák: britský divadelní režisér Martin McDonagh, skvělí herci, černý humor, fetující trpaslíci, emoce, kde by je člověk nečekal, a tragikomický příběh, kde se každou chvíli stane něco, co převrátí dosavadní průběh filmu vzhůru nohama. V Bruggách (2008) i ve Třech billboardech kousek za Ebbingem (2017) je toho všeho dostatek.

Pokračovat ve čtení →

Contemporary classical, minimalistic & melancholic music list

Rád bych vám představil několik skladatelů / umělců / skladeb / alb z mého oblíbeného hudebního žánru (či rozmezí žánrů). Bude to jen nesetříděný seznam všeho, co osobně poslouchám, taková malá bublina, do které občas pronikne nový umělec či skladba, ale kterou aktivně nerozšiřuju hlubším studiem. Zkusím si u každého kousku vybavit, jak se ke mně dostal a u všeho zkusím dodat odkazy na YouTube nebo jiný stream, ať se můžete zaposlouchat jediným kliknutím.

Pokračovat ve čtení →