#50 — Kde je moje tělo? — Dan Levy

Kde je moje tělo? — I Lost My Body — Dan Levy
Kde je moje tělo? — I Lost My Body — Dan Levy

Kde je moje tělo? je nejlepší loňský snímek z kategorie „Animovaný film, ve kterém si useknutá ruka hledá cestu městem zpět ke svému tělu, přičemž zabije pár holubů a krys“. No dobře, konkurence v téhle škatulce asi nebyla největší. Ale sranda stranou — tento francouzský, na Oscara nominovaný snímek od režiséra Jérémyho Clapina nejen že dokáže konkurovat hraným dramatům, on je dokonce v mnoha ohledech strčí do kapsy.

Začněme příběhem, který není nikterak složitý. Jedna jeho část je opravdu o ruce, která se oddělila od svého majitele a hledá si cestu zpátky. Tato dějová linka je akční, strašidelná až hororová, a také velmi nápaditá. Sledujeme svět obrů, ve kterém jsou i ty nejobyčejnější věci pro pětiprstou „paprčku“ nebezpečné a překážky jsou mnohem větší, než se zdály, dokud ruka patřila k tělu.

Pokračovat ve čtení →

#49 — Heavy Rain — Normand Corbeil

Heavy Rain — Normand Corbeil

Deset let stará hra od studia Quantic Dreams, které se specializuje na příběhové hry (Fahrenheit, Detroit: Become Human). Lépe řečeno jde o dobře napsané a zahrané filmy v hratelné podobě. Tvůrci hodně dbají na realistické zpracování (které už sice dnes úplně neobstojí, ale v době vydání hra vypadala fantasticky) a na pestrou škálu emocí, kterou hráči předkládají díky filmovému příběhu.

Jako hráč dostanete možnost ovládat hned čtyři postavy, z nichž za tu nejhlavnější se dá považovat Ethan Mars. Architekt a otec dvou dětí, o jedno z nichž nešťastnou náhodou přijde. Jak se prokousáváte hrou, postavy na sebe čím dál více narážejí a vy odkrýváte spletité nitky zamotaného příběhu, jehož tok můžete velmi zásadně ovlivnit svými volbami ve hře. Díky tomu můžete hru dohrát několikrát a pokaždé s jiným průběhem či koncem.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2008 & kde je zhlédnout

Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů. Ročník 2008 s sebou přinesl hned několik zajímavých filmů a také jedno velké zklamání. Jaké, to se dočtete v článku níže. Příjemnou zábavu!

1. Tudy nahoru (This Way Up) — Adam Foulkes, Alan Smith

Tudy nahoru (This Way Up) — Adam Foulkes, Alan Smith
Tudy nahoru (This Way Up) — Adam Foulkes, Alan Smith

Vítejte ve světě, kde váš život nemůže nikdy být tak děsivý, jako vaše smrt. Pokud se tedy o ní starají stejní dva vykukové, jako v tomto krátkém snímku. Otec & syn vlastnící pohřební službu a také značnou dávku důvtipu, jak se vypořádat s neočekávanou situací při dopravě nebožtíka na hřbitov. Ne, že by se jim to nakonec nepodařilo, ale stihli mrtvé tělo po cestě ze smrtelného lože na místo posledního odpočinku znesvětit tolikrát, že je samotné za to čeká peklo.

Pokračovat ve čtení →

#48 — Písničky z Rosy

Písničky z Rosy
Písničky z Rosy

Dneska je den dětí. A tenhle soundtrack věnuju všem těm dětem v nás (včetně sebe), které nestačila převálcovat dospělost, a nehledí na poznámky typu „nebuď dětinský“ nebo „chováš se jak malej“. Ať je člověk makovej nebo játrovej, neměl by zapomínat na to, že byl taky jednou dítětem, a že to dítě tam stále někde je.

Tahle deska (jako malý jsem měl kazetu, teď jsem pořídil dětem/sobě LP), to je takový malý stroj času, který mě vrací přesně tam, kde jsem tyhle znělky opakovaně a opakovaně ukládal do šedé kůry mozkové. Do doby, ve které se člověk snaží co nejdřív přiblížit dospělákům a být svým pánem, aby si příliš pozdě uvědomil, že se nedá otočit a vrátit zpět do všeobjímající náruče dětství.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2009 & kde je zhlédnout

Vítejte v dalším ročníku krátkometrážních animovaných filmů nominovaných na Oscara, tentokrát v ročníku 2009. Ročníku, jehož průměrné skóre je dost nelichotivé a posouvá ho prozatím (nebo doufejme navždy) na poslední místo všech oscarových ročníků. Letos to byla opravdu bída, takže „s chutí“ do toho, ať to máme za sebou.

1. French Roast — Fabrice Joubert

French Roast — Fabrice Joubert
French Roast — Fabrice Joubert

Článek jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut.

Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo.

Pokračovat ve čtení →

#47 — Joker — Hildur Guðnadóttir

Joker — Hildur Guðnadóttir

Nechal jsem si zatím ujít celý Marvel Cinematic Universe, moc mě nezajímají nové DC filmy. Ale tuhle komiksovku jsem vidět musel, protože na to jde trochu jinak. Nesledujeme zde žádného neporazitelného superhrdinu — hlavní postavou je antagonista, kterého je vám v jeho těžkých chvílích až líto — to když se k němu společnost otáčí zády (nebo ho rovnou přes ta záda přetáhne holí).

Vzápětí však objevíte i jeho temnou stránku, po celý život formovanou právě svým společenským postavením i rodinnou situací. Což vás ještě víc utvrdí v tom, že i kohokoliv z nás by neustálý tlak okolí a těžká rodinná nepohoda dokázaly připravit o rozum. Celý film stojí a padá na skvělém výkonu Joaquina Phoenixe, který si zaslouženě došel pro zlatého plešouna (po několika předchozích nominacích).

Pokračovat ve čtení →

#46 — Skála — Nick Glennie-Smith, Hans Zimmer, Harry Gregson-Williams

Skála — Nick Glennie-Smith, Hans Zimmer, Harry Gregson-Williams

Čistokrevný devadesátkový akčňák od mistra akce Michaela Baye. Skvělý záporák Ed Harris, Nick Cage v jedné z mála rolí, kde jeho přehrávání zase tolik nevadí, skvělý mix akce a napětí. Tohle je prostě devadesátkové zlato, co se i po čtvrtstoletí třpytí a neztratilo nic ze svého náboje.

Původně jsem to chtěl dát jako druhý soundtrack Hanse Zimmer v Soundtrack monday. Ale postupně jsem se dočetl, že zde působil spíš jako přicmrndávač dvěma kolegům. Největší kredit lze připsat Nicku Glennie-Smithovi, o kterém jste nikdy neslyšelo, a který složil velkou většinu totálně našlapaného soundtracku. U máločeho si spojím hudbu ze soundtracku se scénou z filmu, ale u Skály to jde samo.

Pokračovat ve čtení →

#45 — L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale

L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale
L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale

Akční adventura z roku 2011, která byla přelomová hned v několika aspektech. Jednak obličejovými animacemi, kdy všechny postavy ve hře hráli skuteční herci. Těm byl při natáčení dialogů do hry snímán obličej 32 kamerami a výsledek vypadá fantasticky — konečně hra s realistickou mimikou!

Na realistickou mimiku navazují dva základní kameny hry — vyšetřování zločinů na místě činu a výslechy svědků a podezřelých (hlavní postavou je policista). Z vedlejších postav musíte dostat přiznání či důležitou informaci, což je díky realistické mimice hodně zábavné — můžete je nařknout ze lži, zapochybovat či přijmout jejich verzi.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2010 & kde je zhlédnout

Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů, tentokrát ročník 2010, který oproti tragickému roku 2011 byl našlapaný dobrými filmy (až na vítěze, samozřejmě — to asi nikdy nebude dobrý film).

1. Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois

Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois
Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois

Hned první snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu.

Pokračovat ve čtení →

#44 — Bez kormidla — Rudderless

Bez kormidla - Rudderless
Bez kormidla – Rudderless

Režisérský debut herce Williama H. Macyho (a.k.a. pán s největším smetákem pod ňufákem) z roku 2014 s názvem Bez kormidla je malý indie film o ztrátě blízkého člověka, o vyrovnání se s tragédií a hledání cesty k sobě samému. Je to vydařené drama, navíc podpořené dobrými herci (Billy Crudup, Anton Yelchin), kteří navíc kromě hraní ve filmu i zpívají.

Téma ztráty bližního se totiž prolíná s dalším nosným tématem filmu, a tím je muzika a písničkáři. Film díky tomu nabídne velké rozpětí emocí, v několika momentech filmu možná zůstanete oněmělí a na konci vám i ta slza ukápne.

Pokračovat ve čtení →