Krátké animované filmy nominované na Oscara 2009 & kde je zhlédnout

Vítejte v dalším ročníku krátkometrážních animovaných filmů nominovaných na Oscara, tentokrát v ročníku 2009. Ročníku, jehož průměrné skóre je dost nelichotivé a posouvá ho prozatím (nebo doufejme navždy) na poslední místo všech oscarových ročníků. Letos to byla opravdu bída, takže „s chutí“ do toho, ať to máme za sebou.

1. French Roast — Fabrice Joubert

French Roast — Fabrice Joubert
French Roast — Fabrice Joubert

Článek jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut.

Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo.

Pokračovat ve čtení →

#47 — Joker — Hildur Guðnadóttir

Joker — Hildur Guðnadóttir

Nechal jsem si zatím ujít celý Marvel Cinematic Universe, moc mě nezajímají nové DC filmy. Ale tuhle komiksovku jsem vidět musel, protože na to jde trochu jinak. Nesledujeme zde žádného neporazitelného superhrdinu — hlavní postavou je antagonista, kterého je vám v jeho těžkých chvílích až líto — to když se k němu společnost otáčí zády (nebo ho rovnou přes ta záda přetáhne holí).

Vzápětí však objevíte i jeho temnou stránku, po celý život formovanou právě svým společenským postavením i rodinnou situací. Což vás ještě víc utvrdí v tom, že i kohokoliv z nás by neustálý tlak okolí a těžká rodinná nepohoda dokázaly připravit o rozum. Celý film stojí a padá na skvělém výkonu Joaquina Phoenixe, který si zaslouženě došel pro zlatého plešouna (po několika předchozích nominacích).

Pokračovat ve čtení →

#46 — Skála — Nick Glennie-Smith, Hans Zimmer, Harry Gregson-Williams

Skála — Nick Glennie-Smith, Hans Zimmer, Harry Gregson-Williams

Čistokrevný devadesátkový akčňák od mistra akce Michaela Baye. Skvělý záporák Ed Harris, Nick Cage v jedné z mála rolí, kde jeho přehrávání zase tolik nevadí, skvělý mix akce a napětí. Tohle je prostě devadesátkové zlato, co se i po čtvrtstoletí třpytí a neztratilo nic ze svého náboje.

Původně jsem to chtěl dát jako druhý soundtrack Hanse Zimmer v Soundtrack monday. Ale postupně jsem se dočetl, že zde působil spíš jako přicmrndávač dvěma kolegům. Největší kredit lze připsat Nicku Glennie-Smithovi, o kterém jste nikdy neslyšelo, a který složil velkou většinu totálně našlapaného soundtracku. U máločeho si spojím hudbu ze soundtracku se scénou z filmu, ale u Skály to jde samo.

Pokračovat ve čtení →

#45 — L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale

L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale
L.A. Noire — Andrew Hale & Simon Hale

Akční adventura z roku 2011, která byla přelomová hned v několika aspektech. Jednak obličejovými animacemi, kdy všechny postavy ve hře hráli skuteční herci. Těm byl při natáčení dialogů do hry snímán obličej 32 kamerami a výsledek vypadá fantasticky — konečně hra s realistickou mimikou!

Na realistickou mimiku navazují dva základní kameny hry — vyšetřování zločinů na místě činu a výslechy svědků a podezřelých (hlavní postavou je policista). Z vedlejších postav musíte dostat přiznání či důležitou informaci, což je díky realistické mimice hodně zábavné — můžete je nařknout ze lži, zapochybovat či přijmout jejich verzi.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2010 & kde je zhlédnout

Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů, tentokrát ročník 2010, který oproti tragickému roku 2011 byl našlapaný dobrými filmy (až na vítěze, samozřejmě — to asi nikdy nebude dobrý film).

1. Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois

Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois
Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois

Hned první snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu.

Pokračovat ve čtení →

#44 — Bez kormidla — Rudderless

Bez kormidla - Rudderless
Bez kormidla – Rudderless

Režisérský debut herce Williama H. Macyho (a.k.a. pán s největším smetákem pod ňufákem) z roku 2014 s názvem Bez kormidla je malý indie film o ztrátě blízkého člověka, o vyrovnání se s tragédií a hledání cesty k sobě samému. Je to vydařené drama, navíc podpořené dobrými herci (Billy Crudup, Anton Yelchin), kteří navíc kromě hraní ve filmu i zpívají.

Téma ztráty bližního se totiž prolíná s dalším nosným tématem filmu, a tím je muzika a písničkáři. Film díky tomu nabídne velké rozpětí emocí, v několika momentech filmu možná zůstanete oněmělí a na konci vám i ta slza ukápne.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2011 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními filmy jsme se posunuli k ročníku 2011, který byl bohužel z pohledu kvality či zajímavosti naprosto otřesný! Zatím v žádném jiném roce se mi nestalo, že by mě až na jednu výjimku filmy takto nudily nebo iritovaly. Upřímně doufám, že to nesouvisí s tím, co jsem popisoval v minulém článku, tedy že se postupně dost opakují témata a vyčerpávají se možnosti, jak zaujmout vizuálně. Myslím si, že si dokážu držet odstup a vidět film, jaký je — bez ohledu na to, kolikrát předtím jsem viděl podobný snímek. Takže snad to byl jen opravdu slabý ročník.

1. La Luna — Enrico Casarosa

La Luna — Enrico Casarosa
La Luna — Enrico Casarosa

První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci.

Pokračovat ve čtení →

#43 – King’s Bounty: The Legend – Lind Erebros

King’s Bounty – Lind Erebros soundtrack

Dneska zpět k herním soundtrackům, tentokrát k fantasy RPG/strategii King’s Bounty: The Legend, která vyšla v roce 2008. Více než cokoliv jiného hra připomíná klasické Hírousy, a je celkem jedno, který díl (trojka je samozřejmě nejlepší!). Kdo někdy HoMaM zažil, zná ten návykový faktor „ještě jedno kolo a jdu spát“ moc dobře. U King’s Bounty, které je Heroesům podobné jak vejce vejci, to funguje úplně stejně.

Nejhezčí je na hře audiovizuální zpracování a krásný fantasy svět obývaný roztodivnými kreaturami — hra vypadá naprosto pohádkově. Hratelnostně je to pekelně zábavná hra, která vydrží na desítky hodin, takže pokud momentálně nemáte co na práci skrz covid a líbí se vám fantasy hry pohádkovějšího typu, určitě můžete tuhle letitou hru zkusit.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2012 & kde je zhlédnout

Máme tu další ročník animáků. Tentokrát se sešlo pět němých filmů, což zatím nepamatuju. Bohužel s sešlo i 5 víceméně slabých či průměrných filmů — to také nepamatuju. V každém ročníku mě vždy alespoň jeden z nominovaných dokázal něčím zaujmout.

1. Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee

Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee
Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee

Adam a pes vypráví biblický příběh prvního člověka Adama a jeho spřátelení s potulným psíkem. Už zde strhávám body dolů — náboženské příběhy mě nezajímají. Neříkám, že by se mělo náboženství apriori vyloučit z nominovaných, ale dokážu si představit, že v širším výběru byly kvalitnější filmy. Prvních pár minut viděných z pohledu psa mi připadalo vcelku dobrých — líbila se mi ručně kreslená (ačkoliv nijak výjimečná) grafika.

Pokračovat ve čtení →

#42 – Zdrojový kód – Chris Bacon

Zdrojový kód - Chris Bacon
Zdrojový kód – Chris Bacon

Inteligentní sci-fi z roku 2011 s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli. Ten se probouzí v jedoucím vlaku, neví kdo ani kde je a nepoznává svoji tvář v zrcadle. Žena naproti němu ho oslovuje cizím jménem. A přesně za 8 minut vlak vybouchne a všichni v něm zemřou. Konec filmu? Kdeže. Celá sekvence se opakuje, ale hlavní postava si pamatuje vše z předchozího průběhu. Je to malé-velké drama, které se odehrává na omezeném prostoru, přesto dokáže vtáhnout do děje a je velmi napínavé.

Pokračovat ve čtení →