Michal Kobelka

S animovanými kraťasy se dostávám k prvnímu ročníku tohoto milénia. Rok 2000 načal třetí tisíciletí a následující ročníky přinesly spousty a spousty originálních a krásných krátkých filmů, pro mě to však znamená konec s oscarovými kraťasy. Z různých důvodů jsem se rozhodl, že v oscarových kraťasech už nadále nebudu pokračovat.

Nepředpokládám, že bych se k nim ještě někdy vrátil, i když by to samozřejmě bylo pěkné. Za ten rok a půl jsem společně s Adel viděli přes stovku kraťasů — některé se zaryly do srdce a zůstanou tam navždycky, na některé si naopak ani nevzpomenu, protože se vypařily rychleji, než jsem k nim stihl dopsat recenzi. Lišce Adel děkuji, že ty desítky filmů se mnou poctivě nakoukala, že ke každému filmu přišla s vlastním protinázorem. Říkám protinázorem, ale jen málokdy jsme se na hodnocení nějakého filmu neshodli. Jak by také ne, jsme úplně stejní 🙂

Všechno hezké ale jednou musí skončit, a tak tedy přichází poslední ročník. Nabídne trochu netradičně pouze tři filmy — jako kdyby mi konec chtěly ulehčit a nemusel se prokousávat více filmy.

1. Father and Daughter — Michaël Dudok de Wit

Dojemný, melancholický film s velmi jednoduchým příběhem, a přitom s tak velkým zásahem. Ach, jak tyto snímky o pomíjivosti života nemám rád — vždycky mi připomenou, že všechno hezké jednou skončí. Tady je to navíc doplněné účelně jednoduchou kresbou, podmanivou hudbou a postavou dcery, která celý život čeká na svého tatínka. Tati, kdes byl? Tati, kdes byl, tys jenom stál a neřekls nic.

Jubilejní dvacátý zrecenzovaný ročník oscarových kraťasů. Bohužel, subjektivně to byl také ročník nejhorší a o některých filmech ani nevím, co bych pořádně napsal. A také jde o ročník nejkratší, protože většina animáků měla jen pár minut, což — vzhledem k jejich kvalitě — nebyla zase taková škoda.

1. Pro ptáčky (For the Birds) — Ralph Eggleston

Obligátní Pixarovka, obligátní vítězství. Přelom tisíciletí bych pixarmánií opravdu poznamenán a já zpětně nedokážu pochopit, jestli si to opravdu studio kupovalo, zda byl na porotu vyvíjen nějaký nátlak, nebo zkrátka — proč? Proč byl ve skoro každém ročníku zástupce tohoto molochu? No jistě, kvalitu snímek bez debat má, ale nechat soupeřit miliardové studio ve stejné kategorii s one-man projekty je dosti zvláštní.

Kdybych film viděl tehdy, určitě bych hodnotil výš. Teď už z principu těm pixarovkám, které po roce 2000 válcovaly ostatní filmy, dávám nižší hodnocení. U ptáků bych to možná ani nemusel dělat, je to snímek předvídatelný a zase tak moc mě nezaujal.

Další ročník animovaných oscarových kraťasů, tentokrát čistě průměrný bez nějakého výrazného překvapení.

1. The Chubbchubbs! — Eric Armstrong

Nejslabší snímek jsem si odbyl asi hned na začátku. Chubbchubbs je sice roztomilý film a je v něm spousta sci-fi popkulturních referencí, takže skalní fanoušci se určitě zaradují, jinak byl ale film celkem neslaný nemastný a že bych se jó smál, to se nestalo. Pochválit však musím animaci a celkový vizuální styl, který i po dvaceti letech vypadá skvěle. Spousta pozdějších CGI snímků se s tím nemůže srovnat, takže aspoň v něčem byl snímek nadprůměrný.

Rok 2003 a s ním pětice filmů, které nijak neohromily. Tedy až na Harvieho Krumpeta, letošního vítěze, který byl kouzelně melodramatický. Ale o tom až dále!

1. Zajdalen (Boundin‘) — Roger Gould, Bud Luckey

Pixare, Pixare. Už zase? Já vím, dívám se na ty oscarové ročníky v obrácené chronologii, takže tohle byl v podstatě jeden z těch prvních pixarových animáků a neměl bych ho porovnávat s těmi, co přišly až po něm. A musím uznat, že po vizuální stránce se povedl a zub času se do něj nijak významně nezakousl. Bohužel tomu schází nějaká náplň, která by dokázala přinést více, než jen obyčejné klišé „každý za něco stojí, ať je takový nebo makový“. Dost nezajímavé, bohužel.

Kde zhlédnout: Na Youtubu je anglická verze, na Uložtu pak česky dabovaná.

Loňským ročníkem to všechno začalo. Nejdřív mě zaujal český film Dcera od režisérky Darie Kaščejevové, posléze mi přišlo jako dobrý nápad zhlédnout celý ročník animovaných kandidátů a následně se z toho stala taková vášeň, že ročník za ročníkem koukám na všechny oscarové animované kraťasy a hodnotím je. A stále mě to nepřestalo bavit!

Letošní ročník bude tedy po delším čase speciální v tom, že neznám vítěze, protože jej sepisuji před samotným vyhlášením. Na konci si tedy zkusím zatipovat, který snímek by se mohl stát vítězem. Vlastně už bych měl mít za těch několik desítek filmů jakous takous představu o tom, jak komise rozhodne. Loni, prost jakékoliv průpravy, jsem byl se svým tipem naprosto mimo, třeba se to letos povede lépe.

Některé z filmů jsou dostupné na Youtube, všechny pak můžete zhlédnout za 12 amerických dolarů ve virtuálním kině Eventive až do 25. dubna, kdy bude vyhlášení vítězů. Na webu se píše, že je stream omezený pro severní Ameriku, ale nebyl problém se na něj podívat i u nás.

1. Guard Dog — Bill Plympton

Režisér Bill Plympton má vcelku rozpoznatelný umělecký styl, který vypadá zhruba tak, jako když si moje děti kreslí voskovkama. Ale ne, to nemyslím jako urážku, ten dětinský styl kresby mi tu vůbec nepřekážel, naopak. K takové taškařici, dá—li se několikanásobná smrt člověka nazvat taškařicí, se to hodí.

Snímek by v Americe právě kvůli násilí označen eRkovým ratingem, ale ono tady má celkem smysl. Ponoříme se totiž do mysli psa, který se urputně snaží bránit svého páníčka. Před čím? Před vším! Každý v dohledu je podezřelý a vemte jed na to, že ta nevinně tvářící se veverka, ten slepý krtek i ten krásný motýl, ti všichni chtějí vidět člověka pod drnem.