#44 — Bez kormidla — Rudderless

Bez kormidla - Rudderless
Bez kormidla – Rudderless

Režisérský debut herce Williama H. Macyho (a.k.a. pán s největším smetákem pod ňufákem) z roku 2014 s názvem Bez kormidla je malý indie film o ztrátě blízkého člověka, o vyrovnání se s tragédií a hledání cesty k sobě samému. Je to vydařené drama, navíc podpořené dobrými herci (Billy Crudup, Anton Yelchin), kteří navíc kromě hraní ve filmu i zpívají.

Téma ztráty bližního se totiž prolíná s dalším nosným tématem filmu, a tím je muzika a písničkáři. Film díky tomu nabídne velké rozpětí emocí, v několika momentech filmu možná zůstanete oněmělí a na konci vám i ta slza ukápne.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2011 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními filmy jsme se posunuli k ročníku 2011, který byl bohužel z pohledu kvality či zajímavosti naprosto otřesný! Zatím v žádném jiném roce se mi nestalo, že by mě až na jednu výjimku filmy takto nudily nebo iritovaly. Upřímně doufám, že to nesouvisí s tím, co jsem popisoval v minulém článku, tedy že se postupně dost opakují témata a vyčerpávají se možnosti, jak zaujmout vizuálně. Myslím si, že si dokážu držet odstup a vidět film, jaký je — bez ohledu na to, kolikrát předtím jsem viděl podobný snímek. Takže snad to byl jen opravdu slabý ročník.

1. La Luna — Enrico Casarosa

La Luna — Enrico Casarosa
La Luna — Enrico Casarosa

První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci.

Pokračovat ve čtení →

#43 – King’s Bounty: The Legend – Lind Erebros

King’s Bounty – Lind Erebros soundtrack

Dneska zpět k herním soundtrackům, tentokrát k fantasy RPG/strategii King’s Bounty: The Legend, která vyšla v roce 2008. Více než cokoliv jiného hra připomíná klasické Hírousy, a je celkem jedno, který díl (trojka je samozřejmě nejlepší!). Kdo někdy HoMaM zažil, zná ten návykový faktor „ještě jedno kolo a jdu spát“ moc dobře. U King’s Bounty, které je Heroesům podobné jak vejce vejci, to funguje úplně stejně.

Nejhezčí je na hře audiovizuální zpracování a krásný fantasy svět obývaný roztodivnými kreaturami — hra vypadá naprosto pohádkově. Hratelnostně je to pekelně zábavná hra, která vydrží na desítky hodin, takže pokud momentálně nemáte co na práci skrz covid a líbí se vám fantasy hry pohádkovějšího typu, určitě můžete tuhle letitou hru zkusit.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2012 & kde je zhlédnout

Máme tu další ročník animáků. Tentokrát se sešlo pět němých filmů, což zatím nepamatuju. Bohužel s sešlo i 5 víceméně slabých či průměrných filmů — to také nepamatuju. V každém ročníku mě vždy alespoň jeden z nominovaných dokázal něčím zaujmout.

1. Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee

Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee
Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee

Adam a pes vypráví biblický příběh prvního člověka Adama a jeho spřátelení s potulným psíkem. Už zde strhávám body dolů — náboženské příběhy mě nezajímají. Neříkám, že by se mělo náboženství apriori vyloučit z nominovaných, ale dokážu si představit, že v širším výběru byly kvalitnější filmy. Prvních pár minut viděných z pohledu psa mi připadalo vcelku dobrých — líbila se mi ručně kreslená (ačkoliv nijak výjimečná) grafika.

Pokračovat ve čtení →

#42 – Zdrojový kód – Chris Bacon

Zdrojový kód - Chris Bacon
Zdrojový kód – Chris Bacon

Inteligentní sci-fi z roku 2011 s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli. Ten se probouzí v jedoucím vlaku, neví kdo ani kde je a nepoznává svoji tvář v zrcadle. Žena naproti němu ho oslovuje cizím jménem. A přesně za 8 minut vlak vybouchne a všichni v něm zemřou. Konec filmu? Kdeže. Celá sekvence se opakuje, ale hlavní postava si pamatuje vše z předchozího průběhu. Je to malé-velké drama, které se odehrává na omezeném prostoru, přesto dokáže vtáhnout do děje a je velmi napínavé.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2013 & kde je zhlédnout

1. Pokoj na koštěti (Room on the broom) — Jan Lachauer & Max Lang

Pokoj na koštěti (Room on the broom) — Jan Lachauer & Max Lang
Pokoj na koštěti (Room on the broom) — Jan Lachauer & Max Lang

První příběh a hned velmi hezká pohádka o kamarádství mezi čarodějnicí a jejími zvířecími souputníky. Zařadil bych ho do kategorie „feel-good“ filmů, protože je zkrátka moc příjemný ve všech ohledech. V originálním znění se objevili známí herci (Simon Pegg coby vyprávěč, Gillian Anderson jako čarodějka; jen si to omylem nesmíte pustit ve švédštině, hehe 🙂) a je velmi pěkně rýmovaný. Hodně se mi líbil i vizuální styl – ačkoliv jde o celkem jednoduché CGI, byly postavy správně vtipné – hlavně kocour se psem dokázali svými gesty vykouzlit úsměv na tváři.

Pokračovat ve čtení →

#41 – Mémorable – Nicolas Martin

Mémorable – Nicolas Martin
Mémorable – Nicolas Martin

Dnešní soundtrack bude se svojí délkou 8:46 pravděpodobně nejkratší ze všech 52 soundtracků, které se zde v rámci Soundtrack Monday objeví. Důvod je jednoduchý — jedná se o hudbu ke krátkému animovanému filmu Mémorable. Pokud něco v poslední době zaujalo moji pozornost opravdu hodně, pak jsou to krátké animované filmy. Vlastně nevím, proč jsem tento žánr dříve přehlížel — možná jsem měl pocit, že krátká stopáž automaticky znamená, že není možné odvyprávět plnohodnotný či emocionální zážitek.

Nemohl jsem se mýlit více. Tento soundtrack beru jako poctu všem krátkometrážním filmům, které jsem za posledních několik týdnů zhlédl (aktuálně zhlédnuto 6 z 92 oscarových ročníků). Život je jako Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, to říkávala už Forrestova máma. U krátkometrážních filmů to platí dvojnásob — příběhová náplň není obalena vždy do čokoládového vizuálu, těch příchutí a vůní jsou tisíce a tisíce. Pět filmů v jednom oscarovém ročníku může být rozdílných formou, obsahem, škálou emocí i délkou a je to ideální formát pro různé experimentátory. Je úžasné sledovat umělce, kteří jsou omezeni pouze vlastní kreativitou, nikoliv tím, aby film uspěl v kinech.

Pokračovat ve čtení →

Nikdy neodvracej zrak

Poslední dobou si filmy hodně vybírám, protože jich nestíhám sledovat tolik. Pokud si tedy mám něco pustit, chci mít jistotu, že to nebude promarněný čas. Vždycky to samozřejmě nevyjde, většinou mě zklamalo přehnané očekávání než kvalita snímku, ale pár posledních výběrů se povedlo (Nocturnal Animals, Před úsvitem). Přitom by stačilo řídit se jednoduchým pravidlem: filmy, ke kterým skládá hudbu Max Richter, nemůžou být špatné. O Maxově práci a co pro mě znamená jsem se rozpovídal v článku o minimalistech.

Nikdy neodvracej zrak
Nikdy neodvracej zrak

Nicméně abych se vrátil k pravidlu: marně se snažím vybavit si film nebo seriál s Richterovou hudbou, který by se mi nelíbil. Tenhle skladatel má prostě čich na projekty a režiséři a producenti mají zase čich na skladatele, který jejich snímku dodá emocionální vrstvu navíc (viz například soundtrack k Perfect Sense). Možná trochu rozkročený úvod k filmu, o kterém se chci trochu rozepsat, ale důvod je zřejmý: ke snímku Nikdy neodvracej zrak složil hudbu právě Max Richter.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2014 & kde je zhlédnout

Ročník 2014 a s ním dlouhé i kratší animované snímky. Tentokrát jsem celý ročník sjel za pomocí Adel, kterou krátké animované filmy také velmi baví, jen o nich nepíše 🙂.

1. The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi
The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

Příběh prasátka, které od zesnulého otce dostalo důležitý úkol — chránit všechny obyvatele svého městečka před temnotou číhající za zdmi obrovské hráze. Každý den roztáčí lopatky mlýnu, ve kterém bydlí, a odhání temnotu pryč. Jemu samotnému se přitom temnota nevyhýbá, jde ale o temnotu niterní — jakkoliv je čuník pro všechny okolo kruciální, přehlížejí ho či dokonce šikanují. Ke komu se obrátit v časech nejhorších? Naštěstí se objeví nový spolužák — lišák — prost jakýchkoliv předsudků, se kterým už prasátko bude navždy šťastné.

Pokračovat ve čtení →

#40 – Deus Ex – Alexander Brandon

Deus Ex - Alexander Brandon
Deus Ex – Alexander Brandon

Dnešní soundtrack monday bude o TÉ HŘE. Té hře, která se ke mně nějakým náhodným způsobem zakutálela kolem roku 2000, a kterou mnozí považují za nejlepší hru všech dob (mně nevyjímaje). V pradávných časech se spousta her vyrojila tak nějak náhodně — internetové herní magazíny ještě nebyly na světě, masivně se pirátilo. A tak se jednoho dne objevilo CD s latinským nápisem a člověk vůbec netušil, co od toho čekat.

A dočkal se neskutečně propracovaného cyberpunkového světa, který nechal zcela na hráčovi, jak si jej z vlastního pohledu užije (stealth, hacker, rambo-style, you name it). Spolu s možností ovlivnit skvělý příběh zcela zásadními způsoby (hra má několik konců) tak jde o velmi variabilní hru, ve které jsem i po desátém dohrání dokázal najít nové a nové lokace, rozhovory, příběhové linky.

Pokračovat ve čtení →