No vidíte, Prejt se pomalu blíží ke konci a já jsem kromě pár letmých zmínek vůbec nepsal o Monty Pythonech. Pokud vám Monty Python nic neříká, je mi vás upřímně líto a budu se vás na následujících řádcích snažit přesvědčit k nemožnému: abyste něco milovali úplně stejně jako já. Něco, co už je dávno zapomenuté, co vzniklo skoro před 60 lety, co patří k tomu nejlepšímu, co z britských ostrovů kdy vzešlo. A co je naprosto geniální.
Psal se konec 60. let a v velký cenzor se v Británii postupně začal dívat jinam. Organicky vznikala různá uskupení, která si na obrazovkách dovolila do té doby nevídané věci. A mezi těmito uskupeními se rychle etablovala skupinka s názvem Monty Python – pětice svérázných britských komiků, scénáristů a vysoce študovaných lidí, ke kterým se připojil ještě jistý americký animátor. A vzniklo něco, co se zapsalo do srdcí milionů. Stačilo přitom málo a skupina by nikdy nevznikla, nebo aspoň ne v takovém složení. Ale to je na hodinu dějepisu.
Monty Python začal jako skečová show s názvem Monty Python’s Flying Circus. Divný název, ale už tím se partička chtěla odlišovat. Jeho vznik je dodnes opředen historkami o tom, jak chtěli show pojmenovat po nějakém náhodném člověku, kterého by potěšilo, že se jeho jméno objevilo v televizní show. jedna noticka: britský humor je mi asi nejblíže, co se různých humorů týče. A Pythoni jsou v tomhle rozlehlém rybníčku britského břitkého humoru možná ta největší trofej, kterou bych z něj mohl vylovit.
Skeče jsou (aspoň v prvních sériích) tak uhozené, tak náhodné, tak mimo, tak vtipné, že jsem si mohl při prvních zhlédnutích vychrchlat bránici. Tvorba Pythonů se natolik vymykala tehdejším konvencím, až se z nich stal naprostý kult. O kterém jste možná nikdy neslyšeli. K nám se dostali z pochopitelných důvodů až někdy po revoluci, stejně jako například Červený trpaslík.
Já vám vlastně asi nedokážu přesně popsat, proč jsem z Pythonů natolik unešený. Zkuste si někde sehnat nějaký díl a dejte tomu šanci. A propadněte tomu jako já.
Po rozpadu (a několika reunionech, kdy ten poslední se vysílal živě v českých kinech) se členové vydali na sólové dráhy. Můj nejoblíbenější Python, Michael Palin, například vytvořil velké množství cestopisných seriálů, k nim knihy apod. Kdysi jsem přelouskal všechny jeho deníky z let největší slávy Pythonů i pozdějších období. Chtěl bych si někdy vyčlenit rok a studovat jen Pythony – nakoukávat jejich dílo, číst deníky, koukat na všechny dokumenty o jejich strastiplné cestě na televizní obrazovky apod. Mám doma velké množství knih a dokumentů a občas trochu zahořím touhou to do sebe všechno zase nasát jako houba, ale vím, že časové možnosti jsou omezené. Ale snad se k tomu ještě někdy dostanu.
