Poslowchání: únor a březen 2025

Další dva měsíce pomalého poslouchání jsou za mnou a já přináším report o nejlepších albech, které mi v tomto období přinesly potěchu pro uši. Za dva měsíce ode mne dostalo nejvyšší známku hned 31 alb a já je teď v rychlosti představím. Znovu se jedná o mix různorodé hudby, připravte se proto na různé žánry i podivnosti:

Invincible od Two Steps From Hell je typický zástupce epic music. A na tomhle albu je těch epic skladeb přehršel. Pár let zpátky jsem byl na jejich koncertě v Praze a byl to super zážitek s husí kůží po celém těle od první do poslední minuty.

Pokračovat ve čtení →

Poslowchání: prosinec 2024 a leden 2025

Upletl jsem si na sebe nevědomky bič. Předpokládal jsem, že po na poslech chabém prosinci bude i nový rok pokračovat v pomalém rozjezdu a tedy spojení prosince a ledna do jednoho reportu bude otázka pár alb. Jenže co čert nechtěl, leden byl pro mě rekordní měsíc co do množství naposlouchané hudby. Jakože ever za těch 38 let co obývám tento vesmír. To s sebou samozřejmě přineslo i velké množství pětihvězdičkových alb, o kterých se tu chci vypsat; co se v prosinci zdálo jako report na pár minut se v lednu proměnilo v článek, který obsahuje celkem 43 alb hodnocených maximální známkou.

V článku se objeví několik definujících alb, které byly pro svět hudebního světa i svět můj zcela zásadní, a zároveň několik alb, které jsem už stihnul rozebrat v Soundtrack monday. A protože bude fuška je všechny obsáhnout, na nic nečekám a pouštím se do toho:

Pokračovat ve čtení →

Poslowchání: říjen a listopad 2024

Další dva měsíce za námi (a tři týdny k tomu, než jsem se dostal k sepsání reportu). Upřímně — díky poslowchání mi ten čas začal plynout nějak rychleji. Člověk se ani nenaděje a sepisuje report z dalšího měsíce či dvou. Ještě pár měsíců tahle anabáze potrvá, k poslednímu listopadu jsem se zatím dostal na konec písmene F. Konec je tedy relativně v nedohlednu, nicméně skvělých desek přibylo a je radost se mojí po léta budovanou knihovnou prokousávat.

Za říjen a listopad obdrželo ultimátní hodnocení těchto 24 desek:

Pokračovat ve čtení →

Běhám řeky: Třebovka (16. 11. 2024)

Seriál Běhám řeky je zpět. Před dvěma a půl roky jsem měl po Třebůvce velké plány na rychlé překonání dalších řek, ze kterých ale velmi brzy sešlo po řadě nešťastných příhod, o kterých se tu nebudu více rozepisovat (mimo jiné zranění z kola, které mě vyřadilo na delší dobu z běžeckého procesu). Důležité je, že jsem zpět.

Až letos na podzim jsem zase začal běhat. Trvalo hlavu přesvědčit, ale konečně cítím, že je to zase ono. Pohání mě opět vnitřní motor a nemusím se přemlouvat. Ba co víc — stačilo pár týdnů soustředěného běhu a myslím, že výkonnostně a vytrvalostně jsem na tom velmi podobně, jako když jsem s během končil. I díky tomu jsem si celkem brzy po restartu troufl na další řeku. Kredit přidávám i kolegovi z práce Vikingovi, který se Třebůvkou inspiroval na svoje běhání okolo řek a trochu naznačoval, že bychom mohli společně pokořit další tok. So be it!

Pokračovat ve čtení →

November

Listopad. Vkradl se mezi nás nenápadně skrze kapky deště, odpolední mlhy a nekonečnou záplavu listů snášejících se k zemi. Příroda se chystá ke spánku, ale ještě než se uloží pod vrstvu sněhu, ukáže svoji rozmanitou sílu. Vítr a déšť bičují tváře. Mračna se sunou po obloze stejně rychle jako život sám.

Listopad. Příroda na rozdíl od lidí kalendáře neřeší, plyne automaticky svým koloběhem a nezmění se ze dne na den utržením listu papíru. My lidé ale rádi oslavujeme začátky a konce. Fíha, další měsíc za námi, říjen je konečně minulostí a je tu listopad. Můj 38. listopad. A listopad nelze začít lépe než skladbou November od Maxe Richtera.

Skladba z jeho debutového alba Memoryhouse z roku 2002 už při svém vydání jasně naznačila, co Max mnohokrát poté potvrdil: že jde o výjimečného skladatele. November je nespoutaná skladba; chaotická, nepravidelná, vzletná. A v rozporu s ostatní Richterovou minimalistickou hudbou také pompézní.

Max Richter — November

Dokázali byste takto rychle kmitat rukama?

Jindy

Dneska ne, až jindy. Zítra. Příští měsíc. Za rok, anebo až bude čas. Teď není čas; čas je prázdná nádoba, která se plní v budoucnu, ale nikdy teď a tady.

Kolik jejich koncertů kolem mě proplulo a na kolik z nich jsem nešel, protože na ně můžu jít jindy? Každý jeden z nich. Vždyť půjdu příště. Ale jindy a příště jsou koncepty založené na představě, že provázek se po špulce vine v nekonečné smyčce. Přítomnost samotné špulky na konci nitě i nůžek, které ji mohou přetrhnout v jakémkoliv okamžiku, je zahalena mlhou naší vlastní mysli, která se snaží od nevyhnutelného konce svého majitele uchránit.

Pokračovat ve čtení →

Poslowchání: srpen a září 2024

Je čas smířit se s realitou. Každý měsíc report z Poslowchání nenapíšu. Ne že bych si nenašel akademickou čtvrthodinu na přepsání myšlenek na papír (to taky), ale někdy zkrátka nebude o čem psát. Srpen byl na dobré desky vyprahlý jako koryto řeky, v září se naopak dostavila záplava výborných elpíček. Paralela s počasím čistě náhodná.

Ale vážně — v srpnu jsem si poslechl všehovšudy tři pětihvězdičkové desky. To bych ten report mohl po jednom odstavci ukončit, že. V září ale přišlo vykoupení a čistých pětek bylo víc, než v žákovské Horáčka s Pažoutem dohromady, konkrétně 22. Zde je pětadvacítka desek, které se mi v srpnu a září líbily nejvíce:

Pokračovat ve čtení →

Poslowchání: červenec 2024

Druhý měsíc soustavného alfabetického poslouchání hudební knihovny je za mnou. Prázdniny jsou v plném proudu, venku je hezky, člověk u kompu a obecně doma tráví mnohem méně času, takže i té hudby bylo méně, než v prvním měsíci.

Chtěl bych tyhle reporty psát pokud možno průběžně, aby ihned po odtrhnutí listu z kalendáře byl článek připravený, ale předchozí měsíc jsem smolil celkem dlouhý report ze svého pochodování po horách. Psát dva články zároveň je nonsens, too much love will kill you. V dalších měsících se pokusím polepšit. Alfabeticky jsem to nedotáhl dál, než k písmenu C, a to ještě dost vzdáleně od jeho konce.

Pokračovat ve čtení →

Přechod Orlických hor: po červené

Turistika je jedna z činností, které mám moc rád, bohužel ji nepraktikuji zase tak často. Pohyb v přírodě mi vynahrazuje hlavně běh. Na nějaké větší turistické akce však nebyl posledních sedm osm let čas, protože se mi během té doby narodili tři skvělí kluci. Krátké výlety, stanovačky a jednodenní přespávačky v lese s nimi probíhaly, žádný větší výšlap však v té době v plánu nebyl. Nyní se mi po delší době naskytla možnost si „užít“ víkendy bez dětí. Všechno po léta nakupené turistické vybavení se mě začalo nejdřív opatrně, poté o dost hlasitěji ptát, proč celou tu dobu musí ležet na dně skříně a do přírody ho vůbec nevezmu.

Mikrovýlet s klukama do lesa za dědinu
Pokračovat ve čtení →

Poslowchání: červen 2024

Hudba je moje životní láska, o tom jsem psal už jinde. Po delší době jsem si proto naordinoval řízený poslech hudby, tedy že „sjedu“ celou svoji hudební knihovnu abecedně od A (respektive nuly) do Z. Pěkně pomalu, slow, jedno album po druhým, aniž bych hleděl na momentální poslechové preference. Co přijde další v abecedě, to mi rozezní sluchátka. Je to poměrně dobrá strategie, jak objevit prachem zapadané hudební kousky, které možná jednou vládly mému hudebnímu vkusu, ale nová hudba je vytlačila kamsi na okraj do zapomnění.

Tento experiment už jsem párkrát v životě podstoupil, naposledy možná před 10 lety. Toho času jsem si hudbu streamoval z Google Music (RIP, v ČR jste ho stejně asi nikdo nepoužíval). Po zrušení Google Music jsem na pár let přesedlal na Spotify, abych se nakonec vrátil zpět na Google k Youtube Music Premium, kde mám momentálně svoji sbírku čítající ~1500 alb umístěnou (tehdy jich bylo o dost méně).

Pokračovat ve čtení →