Dobrá zpráva: vyhořelej nejsem. Špatná zpráva: kdybych pracoval ve školství na full-time, asi bych už touto dobou byl. Po necelém roce!
Dneska jsme se ve sborovně bavili s kolegyněmi o všem možném, ale nejvíc o tom, že je to fakt náročná práce. A mě nezbývá než říct, že sytý hladovému nevěří a fakt přiznat, že dokud si člověk něco nezkusí, nemá moc představu, jak to něco je nebo není doopravdy náročné.
Už jsem tu víckrát narážel na to, že mi přijdou školní třídy až moc velké a že by byla skvělá redukce na 10, maximálně 15 dětí. Základka není posluchárna na vejšce, tady se nenalejvá naráz desítkám až stovkám dospělejm lidem látka, o které si oni sami rozhodujou, jestli je zajímá. Nene, tady je potřeba navazovat vztahy žák-učitel, piplat, tvarovat, všemožně motivovat, naslouchat, být oporou, kamarádem, mentorem i vzorem. Extrémně náročná úloha i kdyby to měl člověk naplno dělat jen u pětičlenné třídy, realitou jsou však pěti- až šestinásobné kolektivy. Pořád to stejné: školství je podfinancované, chtělo by to motivované učitele a asistenty.
Na dvou kolegyních bylo vidět, že opravdu JSOU hodně unavené. Vyprávěly, že mají větší třídy, v nichž jsou kluci trochu živější, takže se musí kontrolovat i o přestávkách. Pro paní učitelku to znamená nepřetržitý dohled, kdy ani o přestávkách nemůže vypnout. A zcela vážně říkaly, že to vyhoření je fakt kousíček. Naši debatu utnulo zvonění a utíkal jsem na svoji hodinu, ale úplně jsem s nimi soucítil. Mně se to povídá, já si odučím svoje a jdu zase zpátky do své běžné práce, kde si v klidu sedím u počítače a poslouchám hudbu.
Kdybych měl být v režimu „pořád ve střehu“ a byť jen i 4 nebo 5 hodin denně v kuse bych měl zapnutou hlavu a pořád usměrňoval žáky, diskutoval s nimi a neměl ani chvíli na čas vypnout, tak jednak se vracím domů v totálním rozkladu, a jednak bych tohle vydržel fakt asi jen ten rok a pak nazdar. Ale pro většinu učitelů je učitelství zcela nepřekvapivě obživa, takže se laskavě zakousni tady do klacku, abys nemohl křičet, a támhle jsou kapesníčky, kdyby ti bylo ouvej.
Dokážu si představit systém, kde by učitelé měli všechen čas světa na přípravy, kde by měli k ruce asistenta (anebo by v hodině učili učitelé dva!), kde by měli nárok na oddech během roku nad rámec dovolené a pěkně za státní. Z určitého pohledu bych učitelům přál výsluhy, protože když je mohou brát policajti zalezlí v kanceláři, tak by je jistojistě měli brát i učitelé, jejichž práce není o nic méně náročná. A teď fakt vůbec nemluvím o sobě, ale o všech učitelích a učitelkách, pro které to na rozdíl ode mě není jen koníček, ale opravdová práce.
