Čtenářský deník: Later — Stephen King (6/2021)

Stephen King — Later
Stephen King — Later

Kniha Later je horká novinka od jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, Stephena Kinga (viz např. nedávný čtenářský deník Outsidera). Kniha vyšla teprve tento měsíc, přečetl jsem ji tedy v angličtině, protože na český překlad se mi jednoduše nechce čekat. To u Kinga nikdy není problém, píše velmi srozumitelně a mírně pokročilý angličtinář by neměl mít žádný problém se knihou prolouskat.

Kniha vyšla v edici Hard Case Crime, které se specializuje na krimi novely. Pro Kinga je to po Colorado Kid (2005) a Joyland (2013) již třetí kniha v tomto vydavatelství a Kingovi fanoušci ví, že oproti jeho klasickým románům (čti: 600+ stránkové bichle) jde o odlehčenější literaturu, jakkoliv se třeba tematicky zase tolik neodlišují. Odlišnost hledejte spíše v méně rozvitém příběhu, tady se jde k jádru věci poměrně rychle (kniha má 256 stran) a nečekají nás desítky postav, dějové kličky a nic podobného.

Pokračovat ve čtení →

Čtenářský deník: Sběratel kostí — Jeffery Deaver (5/2021)

Sběratel kostí — Jeffery Deaver
Sběratel kostí — Jeffery Deaver

Nestává se často, abych filmovou adaptaci stavěl před knižní předlohu. Pár takových výjimek se najde a Sběratel kostí od Jeffery Deavera z roku 1997 je bohužel jednou z nich. Tohle musíme bohužel chápat i v kontextu toho, že ani film samotný (viz ČSFD) nebyl kdovíjaká hitparáda — což pro knihu není dobrá vizitka.

A proč mi tedy tato jinak skvěle hodnocená kniha (Goodreads hlásí 4.19/5, Databáze knih 92 %) nepřirostla k srdci? Začněme tím, že hlavní postava této detektivky — ex-policista Lincoln Rhyme — je v knize naprosto nesnesitelný. Velmi, velmi obtížně jsem se do něj dokázal vcítit a chápat jej jako protagonistu, kterému bych fandil. Lincoln je kvadruplegik upoutaný na lůžko a když ho přizvou k jednomu složitému případu, neustále komanduje lidi kolem sebe.

Pokračovat ve čtení →

Čtenářský deník: Outsider — Stephen King (4/2021)

Stephen King - Outsider
Stephen King – Outsider

Stephen King patří k mým nejoblíbenějším autorům. Stačilo by zmínit dvě jeho nejznámější díla — Temnou věž a TO — a nic víc bych od něj vlastně ani číst nemusel. Bohužel v poslední dekádě se King trochu zapomněl. Rozhodně nepíše špatné knihy, každá je nějakým způsobem zajímavá, ale největší slávu už má pravděpodobně za sebou.

Outsider je někde na půli cesty mezi tím nejlepším, co King napsal, a tím průměrem, který přišel v poslední době. První třetina knihy je naprosto fenomenální, dlouho jsem se takto do ničeho nezačetl. Ve zkratce a bez spoilerů můžu prozradit, že v americkém maloměstě se stane vražda malého chlapce, a to dosti brutální. Všechny přímé důkazy (otisky prstů, očití svědkové, DNA na místě) jasně ukazují na místního občana Terryho Maitlanda, který je ve městě velmi oblíbený, věnuje se mládeži a s ostatními velmi dobře vychází.

Pokračovat ve čtení →

A Hidden Life: morální dilema ukryté v mlze

Krásné záběry, tříhodinová stopáž, druhá světová válka, morální dilema a nádherný soundtrack. Možná by vás mohlo napadnout, že se chystám znovu psát o Nikdy neodvracej zrak (viz loňská recenze), ale naštěstí tomu tak není. Objevil se další film, který splňuje vše výše popsané. A tak se téměř po roce můžu opět rozepsat o filmu, který sice nezbourá kasovní žebříčky, ale moji duši dokázal zbourat a rozemlít na prvočástice dokonale.

A Hidden Life

Stejně jako příběh Kurta Barnerta ve výše zmiňovaném veledíle Nikdy neodvracej zrak, i Skrytý život je založený na pravdivých reáliích. Příběh Rakušana Franze Jägerstättera, jeho rodiny a vesnice, ve které žil, se stal během druhé světové války. Nebudu spekulovat, zda skutečný Franz byl pacifistou z přesvědčení či strachu, na tom nám film odpovědět nemůže. Předkládá nám však člověka rodinného, pracovitého a veskrze morálního, pro nějž je válka něco tak vzdáleného, jak jen může být vzdálený lomoz děl a tanků od totálního ticha, které je vysoko v horské vesnici přerušené jen zvoncem krav či smíchem dětí.

Pokračovat ve čtení →

Čtenářský deník: Pes Baskervillský — Arthur Conan Doyle (3/2021)

Holmes je všeobecně známá postava. Pravděpodobně není kultury, do které by nebyl uveden, takže i ten největší analfabet o něm někdy slyšel. Já jsem se s ním dosud setkával pouze na obrazovkách či na velkém plátně (moderní pojetí Cumberbatch & Freeman mě bavilo podstatně více, než nudný Downey Jr. & Law).

Pes Baskervillský, nejslavnější případ Sherlocka Holmese, se pro mně tedy stal vstupní branou i do Sherlocka knižního. Pravděpodobně bych tento případ měl číst až později, pokud bych chtěl dodržet nějaké pořadí, v jakém knihy pan Doyle vydával, ale příběh je to natolik soběstačný, že to v podstatě nevadilo.

Pokračovat ve čtení →

Čtenářský deník: Tři kamarádi & Černý obelisk — Erich Maria Remarque (1 a 2/2021)

Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque

Loňský rok byl co se knih týče prachbídný. Raději bych ani nezmiňoval, kolik knih jsem přečetl, protože se toto číslo limitně blížilo k jedničce. Ach, ostuda! Ale co se dá dělat, psaní mě loni bavilo více, takže na čtení tolik času nezbývalo. Rád bych ale poměr trochu vyvážil, proto jsem rok 2021 začal opět více číst.

Abych se hned nevrhl do neprobádaných vod, začal jsem něčím, co je mi známé a co mně zatím nikdy nezklamalo. Erich Maria Remarque jistojistě patří do mých pěti nejoblíbenějších autorů, žádná z jeho knih mě nikdy nezklamala, naopak: stránky jsem vždycky zhltnul a nejednou mně mrzelo, že Remarque psal knihy spíše útlé. Hrozně rád bych si od něj přečetl nějakou delší knihu či ságu. Jistou útěchou mi může být, že jsem se ještě neprokousal všemi jeho romány, nějaká překvapení tak na mně nadále čekají.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2005 & kde je zhlédnout

Po delší odmlce se podíváme na další ročník Oscarových animovaných kraťasů a hned na začátek mohu říci, že tohle je podle mého hodnocení zatím nejpovedenější ročník (a podle ČSFD jeden z nejlepších). Připravte se, protože všechny filmy stojí za to.

1. Badgered — Sharon Colman

Badgered — Sharon Colman
Badgered — Sharon Colman

Představte si, že jste starý unavený jezevec, který si chce v klidu odpočívat ve své noře vykutané v obyčejném kopci. Jenže ty zatracené vrány nad vámi by pořád jen krákaly a váš spánek se promění v přerušované utrpení. To nejhorší vás ale teprve čeká, protože váš kopec má sloužit jako skladiště raket krátkého doletu.

Pokračovat ve čtení →

Nejlepší filmové trailery — část druhá

Nedávno vyšel první díl nejlepších trailerů, ve kterém přistála várka deseti ukázek. V druhém díle přináším dalších deset a opět půjde o devět filmových a jednu bonusovou herní ukázku.

Počátek (2010)

Christopher Nolan poprvé. A hned těžký kalibr s Počátkem, jehož trailerový styl začali postupně kopírovat snad všichni. Schválně, kolikrát jsme od té doby slyšeli v traileru zvuk, jež zahraniční fandové pojmenovali BRRRAAAAAAM? Mockrát, a setkáváme se s tím dodnes, ale Počátek to všechno odstartoval.

Ale co naplat, trailer to byl výborný a přesvědčil mě ke dvěma návštěvám kina. Originální snový svět, perfektní casting (kromě Nolanových stálic hlavně DiCaprio) a příslib velké akce. Taky jsem díky traileru objevil Zacka Hemseyho, jehož song Mind Heist v ukázce slyšíte. Pro pobavení si můžete pustit i a capella verzi traileru, nejlépe hned po zhlédnutí toho původního.

Pokračovat ve čtení →

Rozhovor: herní designer Tomasz Ostafin

Pape & Tura
Pape & Tura

Gris, Unravel, Machinarium, Seasons After Fall… Poslední roky jsem si hry dost vybíral a většinou mají několik společných znaků: po designové stránce unikátní hry, dost často jednoduché plošinovky či point-and-click adventury. A s krásným soundtrackem (viz Sountrack Monday pro Machinarium, Gris, Seasons After Fall i Unravel).

Všechny tyto znaky má i nová hra od polského herního designéra a vývojáře Tomasze Ostafina, který již několik let v jednom člověku vyvíjí originální hru Papetura (viz oficiální web hry a Steam stránka). V čem je Tomaszova hra originální poznáte na první pohled: celá je vyrobená z papíru. Ano, každá jednotlivá obrazovka, každá postava, každý kout měl reálnou předlohu, kterou Tomasz nejdříve vyrobil z papíru, nasvítil, nafotil a převedl do herního enginu, kde celý svět obživl díky animacím.

Protože mám tyto originální hry moc rád, požádal jsem Tomasze o rozhovor. V něm nám přiblíží celý proces tvorby Papetury, prozradí zdroje své inspirace, jak mu při vývoji pomohla studia architektury, ale například také to, co má Papetura společného s českým herním studiem Amanita games.

Pokračovat ve čtení →

Nejlepší filmové trailery — část první

Filmový trailer je úžasná dvousečná zbraň. Když je udělaný dobře, dokáže skvěle navnadit na nadcházející film. Mráz vám běhá po celém těle, hudba se vám vpíjí pod kůži a vy si ho pouštíte dokola a dokola až do té doby, než se můžete na biják vydat do kina. Pak nastanou dva možné scénáře: film vám dá na trailer zcela zapomenout, protože se setsakramentsky povedl. Trailer už nepotřebujete, protože film, na který vás trailer celou dobu připravoval a teasoval, se zařadí mezi vaše oblíbené snímky a dál vzpomínáte hlavně na něj.

Na opačné straně spektra jsou ty filmy, u nichž je nabušený trailer to nejlepší, co vám po něm zůstane. A mně osobně se tohle stává dost často, a můžu si nadávat tak akorát sám sobě. Za to, že jsem se nechal opít rohlíkem a hype si nechat vystoupat v hlavě do nejvyšších pater. Zažil jsem to už mnohokrát předtím: trailer zkrátka ukazuje to nejlepší a má jediný úkol: přitáhnout do kina platícího diváka. V tu chvíli už je vlastně jedno, jestli se film přehoupl přes laťku traileru, protože mince zacinkaly, konverze proběhla a trailer splnil svůj účel.

Za ta léta jsem nakoukal dost trailerů a vybral jsem dvacítku svých nejoblíbenějších, které si čas od časů pustím a nechám se znova pohltit. V první části předkládám prvních deset z nich — bez jakéhokoliv pořadí.

Pokračovat ve čtení →