Běž. A zastav se. A naslouchej.

Drápu se do největšího kopce ve městě – příznačně směrem ke hřbitovu, který se zde rozléhá. Nahoře už sotva popadám dech, běh už dávno není tak jednoduchý jako dříve. Těsně před hřbitovní branou zahnu doleva a vtom ho spatřím. Sedí na lavičce zády ke hřbitovní zdi; zapadající slunce mu prokresluje vrásky, rozjímá, kouká do dálky s rukama opřenýma o berle a má v očích tu pokoru, kterou v nich dokáže mít jen věkem zkoušený člověk. Je naprosto klidný, v tu chvíli dokonalý opak mého srdce, které se snaží prorazit hrudník.

Přisedni si, přikazuje mi mozek. Tak dělej, sedni si k němu. Mlčky proběhnu a v duchu si říkám, že v dalším kole mozek poslechnu. Pokud tam ještě bude. Sakra, už zase jsi propásl svoji možnost? Za 4 minuty a 32 vteřin se znovu blížím a on tam stále sedí. Jak zařezaný – copak se vůbec nepohnul? Pokynu mu hlavou a pokračuju dál. Nekoukám, jestli mi na pozdrav odpověděl. Sakra, sakra.

Ok, poslední pokus. Před zatáčkou zrychlím, vyběhnu až na samotný vrchol Křížového vrchu, pořádně se zadýchám a dobíhám k jeho lavičce, tentokrát z opačného konce, aby byl moment překvapení na mé straně. Dělám jako že nemůžu a musím se vydýchat. Vlastně to není úplně lež. Pořád tam je. A pořád se nepohnul, copak už se vydal na poslední odpočinek? Zastavuju Garminy i sebe a ptám se, jestli si můžu přisednout. – Ale jistě, vždyť se sem vejdeme oba – Pozorujete písek ze Sahary? ptám se dál, protože o počasí člověk mluví, když nemá co říct o ničem jiném – On je to spíš prach – Aha. No každopádně to nejsou mraky. A stejně je zvláštní, že se sem dostane z takové dálky, že? – No podívej, v těch deseti kilometrech vane vítr klidně 600 kilometrů za hodinu a Sahara není zase tak daleko. Zajímavější je, jak se ten písek nasaje do takové výšky. Teď jsem četl, že nad Atlantikem………………. Víš, příroda s náma ještě zatočí. V mém životě už se to asi nestane, ale v tvém by mohlo.

Běž. A zastav se. A naslouchej. Až tam budu sedět opřený o holi já – vzpomínat na všechny saharské písky mého života, budu tajně doufat, že někdo zastaví.