Listopad. Vkradl se mezi nás nenápadně skrze kapky deště, odpolední mlhy a nekonečnou záplavu listů snášejících se k zemi. Příroda se chystá ke spánku, ale ještě než se uloží pod vrstvu sněhu, ukáže svoji rozmanitou sílu. Vítr a déšť bičují tváře. Mračna se sunou po obloze stejně rychle jako život sám.
Listopad. Příroda na rozdíl od lidí kalendáře neřeší, plyne automaticky svým koloběhem a nezmění se ze dne na den utržením listu papíru. My lidé ale rádi oslavujeme začátky a konce. Fíha, další měsíc za námi, říjen je konečně minulostí a je tu listopad. Můj 38. listopad. A listopad nelze začít lépe než skladbou November od Maxe Richtera.
Skladba z jeho debutového alba Memoryhouse z roku 2002 už při svém vydání jasně naznačila, co Max mnohokrát poté potvrdil: že jde o výjimečného skladatele. November je nespoutaná skladba; chaotická, nepravidelná, vzletná. A v rozporu s ostatní Richterovou minimalistickou hudbou také pompézní.
