Píše se rok 2025 a my máme doslova celý svět na dlani. Předchozím generacím se o možnostech cestování, jaké máme dnes, ani nesnilo, ať už z hlediska technologického (neexistence rychlé a levné dopravy), nebo politického (neexistence vůle otevřít hranice). Ale Berlínské i virtuální zdi padly k zemi, hraniční přechody zůstaly jen na starých mapách, letenka do zajímavé destinace je dnes kolikrát levnější, než jet s Českýma dráhama ze Svitav do Prahy a zpět. Člověk má neskutečnou svobodu vycestovat téměř kamkoliv. Pořád se samozřejmě najde dost čumbrků, kteří by nás chtěli tak moc chránit před okolním světem, že by nám tu najradši zase natahali ostnatý dráty pro naše vlastní dobro. Náš lid ochráníme před všema těma zrůdama z venku, naše my nedáme! A dost lidí tyhle bubáky volí v domnění, že je možné svět zase po nějaké době rozsekat na prvočinitele a držet se vzájemně v šachu. Ale aspoň tady na nás bude dohlížet ta hodná STB, viďte pane agrárníku.
Pryč od politiky. Cestování je dneska fakt jednoduché, internet nám v tomhle dost pomohl. Ubytování máš v Bookingu na dva kliky, letenku na Kiwi na tři, na letiště tě odveze Uber objednanej přes telefon, DeepL ti pomůže v Bangladéši objednat flatwhite bez mlíka, v Mapách.cz vidíš každý stéblo trávy co máš kolem sebe, v Tripadvisoru si seřadíš nejlepší místa podle hodnocení a jedeš svůj bucketlist. A to všechno máš v kapse, neustále připravený na značkách usnadnit ti orientaci v tomhle světě.
Námitka pane blogere, takové cestování není pro každého, vždyť spousta lidí si to nemůže dovolit. Nemůže. To že máme tu možnost neznamená, že ji každý může využít. Já si taky nekoupím elektroauto, ačkoliv mi trh tu možnost dává; spokojím se s tím, na co reálně mám. Anebo použiju základní ekonomickou poučku o tom, že člověk šetří, když víc vydělává než utrácí; dám si realistický cíl, kam mě tahle strategie může za rok poslat; přehodnotím jestli potřebuju novej iPhone za 25 tisíc, nebo si koupím naprosto dostačující telefon za 5 a zbytek investuju do cestování, nevezmu si novou dvoumetrovou televizi na půjčku s RPSN 25 %, koupím si místo toho průkazku do knihovny za 150 Kč a na tu telku si za pár měsíců našetřím bez navýšení, a navíc bude levnější.
Pryč od ekonomie. Doteď jsem tu mluvil jen o jedné sortě úžasných míst – všechny ty pyramidy v Gíze, Machu Picchu, Apollonův chrám a Neuschwanstein, islandský sopky a australský Uluru, vysněná hora Fuji nebo římský koloseum. Všechno to jsou krásný místa, teda lidi řikali, protože jsem na žádným z nich reálně nebyl (ve své hlavě pořád žiju na Neuschwansteinu, který mě v dětství tak moc uchvátil). Ale já chtěl vlastně mluvit o úplně jiných úžasných místech. O těch, která máme všude kolem sebe a přes všechny ty světový pamětihodnosti na ně nevidíme, ačkoliv jsou nám mnohem blíž a stačí si jen sáhnout. Nenajdete je v žádné aplikaci s nejúžasnějšími místy na planetě Zemi, nepíše se o nich v cestopisech a na Instáči za ně nedostanete tisíc srdíček. Rozhodně není nic špatného na tom nemít nízké cíle a chtít se podívat třeba na druhou stranu planety na něco opravdu zprofanovaného, já tomu cestování fakt fandím a každýmu bych přál, aby měl jednou za čas možnost vylézt ze svýho Hobitína a poznat jinou kulturu.
Ale pokud na to cestování do zahraničí nemám, neznamená to přece, že musím zatvrzele sedět doma. Vždyť těch krásných míst je všude okolo taková spousta. Když zabodnu kružítko do monitoru (doma to nezkoušejte) a na mapy.cz udělám středně velkou kružnici, určitě v ní najdu dost krásných míst, kam se dostanu od svého prahu i po svých. Ano, i v okolí Moravské Třebové. Vždyť přece vylézt na kopec za městem a rozhlídnout se na všechny ty pole a lesy nic nestojí, jen trocha námahy a snahy a mysli nastavené na to, že dané místo je úžasné, pokud ho moje oči chtějí vidět jako úžasné. Na tohle nepotřebuju žádnou aplikaci v telefónu. A když se člověk spokojí s tímhle, zjistí, že těch úžasných míst je tolik, že je do konce života nedokáže všechny obejít.
Možná jste v předchozích dnech zaznamenali v médiích příběh 76letého Jaroslava Maršíka, který obešel celou republiku po stezce Českem (na DVTV je s ním skvělý rozhovor). Ten těch úžasných míst musel vidět, co říkáte? Přitom vyrazit na túru po vlastních nohách, spát venku, potkávat spousty lidí a nechávat se obohatit vším, co mu cesta přicmrndne do cesty, to není zase tak drahej špás. Počáteční investice bude pár tisícikorun za základní turistické vybavení. Podle mě je to investice k nezaplacení a až jednou nebudu mít povinnosti, rád se nechám inspirovat takovými lidmi, kteří tu krásu okolo sebe vidí.
