Deskovky jsou boží. Posledních dvacet let se tohle odvětví tak rozmáchlo, že se dá sehnat desková hra na skoro jakékoliv téma, s rozličnými mechanikami a komponentami. Pro mě je deskohraní super relax možná právě už těch dvacet roků, kdy jsme začínali s Carcassonne a Osadníky z Katanu, abychom se postupně propracovali přes Agricolu, Dominion, Arkham Horror a Galaxy trucker až k Divukraji, Výbušným lektvarům a dalším skvělým hrám.
Pro mnoho lidí je desková hra ekvivalentem jednoduché zábavy, taková variace na Člověče nezlob se, čili něco pro děti. Tak proč by s tím měl trávit čas dospělák. Ale to už dávno není pravda, nové generace deskovek jsou promyšlené, strategické, složité (někdy až moc…) a hlavně neskonale zábavnější, než co nabízí bezhlavé házení kostkou na náhodu. A fakt záleží jen na člověku, po které deskovce sáhne, na výběr jsou stovky promyšlených her, které se navíc velmi často dají hrát v single módu proti automatě, čili umělé inteligenci tvořené hrou samotnou. Ačkoliv nějaké deskovky hraju i sám (např. Citrusy jsou taková jednoduchá jednohubka na 10 minut, když se chci něčím zabavit a není čas ani chuť na nic delšího), gró podle mě leží v partě stejně ujetejech kamarádů, kteří jsou do tohoto koníčku stejně zažraní a nebojí se obětovat třeba celé odpoledne jedné partičce něčeho delšího. Ale to už se mi popravdě dlouho nestalo, že by se sešla nějaká parta a hrála do noci – zlaté časy pro tyhle aktivity byly během VŠ. A pokud je do deskovek i váš/e partner/ka, je to skvělá zpráva pro váš vztah. Tohle byl jedna z mých oblíbených společných kratochvílí, sednout si večer k deskovce, mydlit se v Divukraji a mít při tom čas i pokecat o tom, co se děje.
Deskovky jsou super pro děti. Zaznamenal jsem, že hodně škol teď kupuje hry do tříd a nechává děti o přestávkách hrát nějaké rozumné hry. Za mě je to ideální zábava pro jakékoliv generace, u svých dětí ale zvlášť vidím, jak se dokážou do deskovek zažrat a zároveň to nemusí znamenat nezdravé soupeření nebo nelítostný boj. Zvlášť u kooperativních her (Kulišák, Zombie Teenz Evoluce), kdy se všichni spikneme proti hře, se pak zábava násobí tím víc, čím lépe dokážeme komunikovat. A komunikace je jen jedna z oblastí, kterou si tímto děti vylepšují – jemná motorika, kooperace, strategické myšlení, logické uvažování a mnohé další. U toho všeho je vidět, jak se hraním kluci vyvíjejí. Ale někdy se samozřejmě i rádi „popereme“ v nějaké drtičce proti sobě, např. Sonic a parťáci jsou na dělání naschválů ideální. Občas s klukama máme deskoherní odpoledne, to když je venku fakt hnusně a telka už je vykoukaná. Dáme třeba tři čtyři nějaké hry a najednou je pár hodin času pryč.
Bohužel je ale těch deskovek už tolik a není to úplně levná záležitost. A navíc je to někdy opravdovej časožrout, kterýmu když člověk podlehne, utrhne mu to obě ručičky i s ciferníkem. Do delších her se poslední dobou moc nepouštím, mám radši rychlovky na pár (desítek) minut. Několik deskovek jsem ještě ani neotevřel, protože pročítat se milionem stran pravidel, to je robota na pár večerů a ty mám poslední dobou zamáznuté prejtem a poslední týden už i školou. Ale vést takový deskoherní kroužek na škole, to by se mi určitě zamlouvalo. Jen ten čas kdyby byl nafukovací.
Nejoblíbenější deskovka: Výbušné lektvary. Chytla mě od prvního zahrání. Je nesmírně originální, vypiplaná, vtipná a má mechaniky, které se jinde nevidí. Kudos autorovi za tento skvělý nápad.
