Takovej ten meme obrázek jak kdysi koňové tahali kočáry, zatímco dneska se vozej v těch přívěsech pro koně, ten jste možná viděli:
Něco podobnýho by šlo vygenerovat s pokladníma, kterých v supermarketech houfně ubývá. Nic proti tomu, já sám k samoobslužnejm pokladnám chodím mnohem radši, i když mi to tam trvá dýl. Ale to je taky možná jeden z důvodů, protože u pásu musí člověk akceptovat tempo vycvičené pokladní, která pípá jak o život. Nezlobte se na ně, ony musí, protože na to mají metriky a jakmile se nevejdou do předepsanejch mezí, je to pro ně problém. Nakupující to každopádně buď nestíhá dávat do tašek, nebo to musí házet do košíku a pak znova do tašek a přidává si tak práci dvojí překládkou.
Přemýšlím jak se asi musela cítit pokladní, která markovala zboží jedné stařence ještě kdysi dávno v Brně, která každý čárový kód po odpípnutí zaškrtávala lihovkou, snad aby jí to pokladní omylem nenamarkovala dvakrát. Stáli jsme tam za ní všichni solidní chvilku, ale kdo má srdce, tak se na stařečky nemůže zlobit. Snad jedině v případě, kdy na vás používají apel na věk, jeden z typickejch argumentačních faulů starších lidí, když jim argumenty dojdou. Co ty vo tom můžeš vědět mladej! Už sem to slyšel tolikrát v životě a je jedno, že člověk už vlastně mladej není.
Nicméně! Ty samooblužný poklady jsou fajn, protože člověk nemusí vytahovat sluchátka z uší, pípá si svým tempem a tím pádem si to uhlazeně rovná do báglu jak potřebuje za zvuků své oblíbené hudby, kterou by jinak u paní pokladní musel vypnout. Akorát u nás v Bille když nastane nějakej problém a na obrazovce se objeví Vyčkejte na obsluhu, tak v tu chvíli se člověk modlí, aby měl mobil nabitej aspoň na 75 % a ví, že dneska už produktivní den nebude. Veškerej čas, co ušetřil tím, že se nezařadil do fronty k člověkem obsluhované pokladně a radši si šel udělat pípací práci sám k samoobslužné, se v tu chvíli vytrácí a člověk ví, že by stihnul zhlédnout všech 60 dílů Columba, než někdo ráčí přijít. V Bille totiž pomocná obsluha je kdekoliv jinde, jen ne u pokladen. Minule jsem čekal už dobrejch 10 minut, přemýšlel jsem jestli ten nákup tam nenechám a nepůjdu radši na pastvu, ale nakonec se paní z cígpauzy vrátila. Tak jí s úsměvem na tváři říkám, že ten ďůlek co sem vystál budou muset něčím vyrovnat, a ona s úsměvem na tváři returnuje, že přece nečekám dlouho, že je celou dobu tady.
Paní z Billy, tato báseň je pro Vás a celý Váš kolektiv:
Nespěchám, počkám. Vydržím.
Pár faktur zatím vystavím,
daňové přiznání zhotovím,
domeček ze salámu koleček,
a než Vám za výlohou vale dám,
(to už noční tmou si pluju sám),
vystojím do země ďůleček.
