Ke škole, kam vodím kluky a kde teď pracuju, vede jediná příjezdová cesta. Je hodně úzká, na mnoha místech se auta nevejdou vedle sebe, do toho tam i několik aut parkuje. Ještě před dvěma roky tam rodiče naváželi dítka až před hlavní vchod školy. Ráno to vypadalo jako nekonečný štrůdl plechových krabic sunoucích se krok-sun-krok, aby co chvíli zatavily na vyložení dítek ze svých útrob. V daném místě nejsou chodníky, vypadá to jako typická pěší zóna, pouze s tím rozdílem, že tam můžou jezdit auta. Cesta do školy byl vždycky boj o místo na této planetě, kdy se člověk musel proplétat a dávat sakra velký pozor, aby neskončil pod koly něčího auta.
Loni tam vjezd v ranních hodinách zakázali (respektive, on tam vždycky všemi ignorovaný zákaz byl), na křižovatce stojí policejní hlídka a auta nepouští. A je to ohromnej life-changer, když se z boje o holý život najednou stane příjemná procházka; člověk má šanci ještě pokecat s dětma nebo s nimi dělat nějaké srandičky po cestě místo toho, aby jim neustále říkal, aby šly na bok a mezitím sledoval, co se zase vyřítí ze zatáčky.
Člověk by řekl, že si tuhle změnu budou pochvalovat i rodiče samotní, ale našlo se pár takových, které jsem viděl smlouvat s policií, že opravdu nutně potřebují jet až ke škole a jak že to teď budou dělat. Smlouvali, hlas zvyšovali, vyhrožovali, hledali výmluvy, ale nepochodili. A já bych úplně chápal, kdyby ta škola stála někde pět kilometrů v poli, že rodič asi bude chtít dítě zavézt až k ní. Nebo kdyby nebylo kde zaparkovat. Jenže v blízkosti školy jsou hned dvě velká parkoviště; z jednoho cesta pěšky trvá ke škole asi minutu, z druhého možná tři.
Občas tu lenivost lidí nechápu. Nač popojíždět autem v koloně a pak v rychlosti a stresu vykládat děti před hlavním vchodem, abych nezdržoval rodiče za mnou? Já jsem takto před školu jel jednou, možná dvakrát a když jsem zjistil, co to je za peripetie a že je opravdu mnohem rychlejší a pohodlnější zastavit o kousek dál a ke škole dojít, víckrát už jsem tam nejel. Stejně tak sleduju, že lidi mají tendenci si myslet, že vlastnictví auta jim nějak zaručuje parkovací místo přímo před domem. Vedlejší ulici nedávno celou rekonstruovali a byla zavřená. Lidi našli velmi kreativní způsoby, jak parkovat na nejblbějších místech blokujících výhled do křižovatek apod., když nemohli stát před svým domem. Přitom o ulici dál by zapakovali naprosto v pohodě. Akorát by tedy museli poté jít asi minutu pěšky, ale to už je pro hodně řidičů moc.
