Příští týden bude mít premiéru Franz o Kafkovi. Přesto, nebo možná právě proto, že jsem od něj nic nečetl, si na film do kina zajdu. Zajímavá postava, která mi už jen svým úvodním heslem na Wikipedii připomněla, že 20. století je nejvíc fascinující období v historii lidstva (bez lidí jsou to pak samozřejmě druhohory, to je jasný…)
Franz Kafka byl pražský, německy píšící židovský spisovatel. Tolik je toto řečeného v jedné větě o tom, jak naše země byla ještě před 100 lety naprosto odlišná a jak se osudy nejen té naší země dokázaly během pouhého století protočit jak na kolovrátku dějin. A to zdaleka nemám takové znalosti o všech událostech 20. století, spíš naopak. Dneska už je pro mě asi nepředstavitelné, že by město, ve kterém žiju, bylo dvojjazyčné s německými nápisy všude kolem. Přesto i naše Moravská Třebová na dobových fotografiích připomíná spíš německé, než české město.
Dvacáté století mě fascinuje. Není to zase tak dlouhý časový úsek, v dějinách lidstva je to jen mrknutí oka, a přesto se toho událo tak moc a život byl na jeho začátku a konci odlišnější, než ve kterémkoliv jiném století předtím. Ale nejde jen o průmysl a technologie, jde o všechny události, které hýbaly světovými dějinami, ať už šlo o četné války, změnu státního uspořádání či vzestup teroristických útoků. Věděli jste, že na WTC zaútočili teroristi už v roce 1993? Já to taky až donedávna nevěděl.
Dějiny by se podle mě měly učit obráceně. Veřejnou debatu o tom, že dvacátému století se ve čtvrťáku na středních školách věnuje hrozně málo času a žáci už mají stejně hlavu někde u maturity, slýchávám vlastně od té doby, co trochu víc vnímám svět kolem sebe. Z mého pohledu by vůbec nevadilo, kdyby se dějepis učil v opačné chronologii. Stejně si tu návaznost na předchozí dějinné zvraty málokterý žák pamatuje a uvědomuje. Přitom vysvětlit, že svět na tom byl před první světovou válkou tak a tak, to by úplně stačilo. A že někdy v 16. století vládli Habsburkové, to fakt není nu nutná znalost pro pochopení naší nejbližší minulosti.
