Probírali jsme s žákama reklamy. Zanedlouho je čeká olympiáda mediální gramotnosti a reklama je jedním z okruhů, na který se mají zaměřit. Tak jsem chvíli přemýšlel, kdy naposledy jsem vlastně viděl nějakou reklamu a že už je to jářku let. V prohlížeči mám adblock (nikdo z žáku netušil, že něco takového existuje a všem jsem ho doporučil), na Youtube si platím premium, aby mě reklamy neotravovaly, na pozemní vysílání nekoukám. Tak možná v Respektu, kterej se ještě občas snažím otevřít, aby ten papír co ho ke mně do schránky někdo pracně z tiskárny doveze měl nějakej smysl. Ale tam tu reklamu zase můžu hezky odignorovat otočením stránky. Mňo, nemají to se mnou inzerenti zrovna jednoduchý.
Tak jsem jim vybral pár reklam, na který si pamatuju z dřívějška a který mi utkvěly v hlavě a líbí se mi. Většinou jde o nějaký pocitovky, který mají v člověku vychýlit smýšlení o značce tím dobrým směrem víc než přesvědčit, že si daný produkt musím koupit. Třeba hopíková reklama natáčená v San Franciscu:
Ptal jsem se žáků, co v nich reklama vyvolává. V jedné třídě vůbec nic. V jiné pak štěstí, návrat do dětství. Jop, přesně tak působí na mě teď a přesně tak na mě působila tehdy v roce 2005, když sem si ji tehdy stáhl. První HD video, které jsem tehdy viděl, ještě v dávno zapomenutém Quicktime formátu. Můj CRT monitor ani neměl dostatečné rozlišení na to, aby reklamu plně zobrazil, a můj komp zase neměl dostatečnou sílu, aby HD video přehrál bez sekání. Přesto se mi ta reklama zasekla do hlavy a jednou za čas si ji pustím, teď už asi čistě z nostalgie. A proto, že Heartbeats od Josého Gonzáleze je fakt pěkná skladba, která se k reklamě hodí.
Líbila se mi tehdy a líbí se mi doteď. Jedna z nejslavnějších reklam, četně parodovaná a mnohými oblíbená. Přečtěte si nějaký článek o jejím vzniku, je to fascinující. Žádné dítě si tehdy nekoupilo hopík, protože je produkce vykoupila na míle daleko. Tým fyziků počítal, kam až hopíci doletěj a stejně je našli o pár dní později o pár kilometrů dál, než kde měly skončit. Ještě roky po natáčení prý semtam nějaký hopík vykoukl z okapu.
Další reklama s puncem značky Sony, tentokrát na tehdy nový formát Blu-ray:
Viděl jsem ji v kině a celý následující film jsem si v hlavě sumíroval dotaz do Googlu, abych tu reklamu našel a zjistil, co to v ní hraje za úžasnou skladbu. A otevřely se mi tím dveře k úplně novému hudebnímu žánru, který mě do té doby úplně míjel a který je mi od té doby velmi blízký. Moderní klasika.
A poslední, kterou jsem žákům ukázal. Vůbec nic to s nimi nedělalo, ale chápu, že tohle poselství člověka hitne až mnohem později. Dojímala mě tehdy a dojímá mě pořád:
