Všichni sou mrtvý Dejve… Hmm, měl bych si Trpaslíka zase někdy pustit, ale kdy? KDY? Napadá mě snad jen hodina mezi psem a vlkem, aneb jak jsme říkávali na vejšce: zkrátíme dobu na spánek. Ale už teď si dopřeju většinou maximálně 6 hodin a níž jít asi nepotřebuju. À propos — místo Trpaslíka bych měl asi radši koukat na Zrádce. V práci na kafi je to teď téma numero uno a jsem totálně mimo mísu, neviděl jsem ani první sérii, takže se vůbec nechytám. Což na druhou stranu dává prostor ostatním, protože já můžu v klidu držet pysk a jen poslouchat a tiše podřimovat s hrnkem kafe v ruce.
Ok, takže si nepustím ani jedno. Fakt se teď horkotěžko dostanu večer vůbec k tomu, abych mohl telku zapnout. A když, tak si pustím jeden díl Scrubs a končím. Není to stížnost, jen takový konstatování, že některý pořádky se změnily. Některý pořádky jsou mrtvý, Dejve.
Mrtvý jako všechny ty lidi, co jim visí parte v oznamovateli na Cihlářově ulici. Chodíme kolem něj na oběd dennodenně (je tohle jediný český slovo s dvěma zdvojenými n? Vsadil bych se, že jo) a vždycky mě udivuje, kolik stojí okolo zvědavejch lidí co zkoumaj novinkový statusy na téhle sociální síti zesnulých. Snad jestli se mezi nešťastníky a nebožtíky náhodou nepřichomýtla nějaká známá tvář? Nebo aby mohli rychle přiběhnout domů a hlásit Prosimtě že neviš kdo umřel!? No paní Nádeníčková, přectav si to. No Nádeníčková, však víš, ta pani z druhýho konce města.
Nebo asi zase tak moc nechápu k čemu je dobrý vědět, kdo všechno u nás ve městě zaklepal bačkorama, natáhnul brka, odebral se do věčných lovišť, odešel na věčnost, zaklepal na nebeskou bránu, vydal se na poslední cestu, přešel na druhý břeh, atakdále. Viďte, pane Chapmane. Možná je to generační záležitost, možná že od určitýho věku taky budu chtít vědět, která duše naposledy pročísla koruny stromů a míří vzhůru na onen svět, aby se před odchodem ještě jednou zastavila, rozhlédla se okolo a řekla si: Byla to jízda. Ale kurevsky krátká.
