James Horner helped me launch
– staré indiánské moudro
Hans Zimmer helped me dock
Justin Hurwitz helped me land
Filmoví fanoušci z řad čtenářů tuhle zprávu (na kterou jsem kdysi narazil na nějakém subredditu a stála mi za to, abych si ji uložil do Keepu) dokázali dekódovat, pro všechny ostatní malé vysvětlení: James Horner složil hudbu k filmu Apollo 13, Hans Zimmer k Interstellaru a Justin Hurwitz k filmu First Man. Všechno hard-core sci-fi filmy (kterýžto žánr mám moc rád), dva tedy trochu víc sci- a jeden o dost víc -fi. Z této svaté trojice mi dlouhou dobu scházel ke kompletnímu hat-tricku film Apollo 13. Ten jsem nikdy nechytl v televizi a málokdy jsem měl chuť si ho pustit jen tak, protože je starej. Ale dneska – třicet let od premiéry – jsem se k němu konečně dostal. Film je fajn, v dnešní době už sice nijak neohromí, ale minimálně obsazení a vizuální efekty stále budí respekt.
Hudbu jsem ve filmu nějak úspěšně odignoroval – buď mě nezaujala, nebo jde o takový ten klasický nevýrazný soundtrack, kterých jsou stovky. Zkusím ještě samostatný poslech, ale moc tomu nedávám. To stejné nemůžu říct o soundtracích k dvěma zbývajícím filmům. Interstellar a jeho varhanní varieté řadím k Zimmerovým nejlepším kouskům a ano, docking scene si hrozně rád pouštím jen tak, kdykoliv mám chuť na něco epického. Samotný film jsem viděl jen jednou v kině a tehdy jsem si říkal, že už ho vlastně nikdy více vidět neptořebuju, čas na jeho rewatch ale už zcela jistě nastal a já se těším na dlouhé zimní večery, kdy si na něj vyhradím čas.
A konečně se dostávám i k filmu First Man. Režírovala ho rising-star hollywoodu (což už více než deset let po jeho úspěšném hollywoodském debutu zní trochu nepatřičně) Damien Chazelle. Tenhle šikula to za kamerou zvládá naprosto suverénně, což jasně naznačil ve Whiplashi i La La Landu (ach, ten ultimate stare contest na konci mezi Emou a Ryanem!). First Man coby životopisný film Lance Neila Armstronga mi hodně sedl a dost k tomu přispěla hudba Justina Hurwitze, který zvučil všechny čtyři Chazellovy filmy. Na Harvardu byli oba hošové spolubydlící a asi si vytvořili něco jako symbiotický vztah, protože obraz v Chazellových filmech dělá polovinu úspěchu, tu druhou zajišťuje Hurwitzův soundtrack.
Naplno to Hurwitz ukázal v Prvním člověku. Jeden ústřední motiv dokázal zužitkovat hned v několika variacích – jednou jako intimní pocta Armstrongově rodině s tragickým křížkem na futru (zdrcenou matku úžasně ztvárnila Claire Foy, do jejíchž modrých studánek se člověk nemůže nezamilovat), jednou jako vzletný soundtrack ke startu rakety Apollo 11 a poté zase jako naprosto odzbrojující pocta přistání na měsíci. Mě tento soundtrack provází posledním rokem života hodně moc, sám nevím proč, ale kdykoliv se cítím trochu melancholicky, pustím si skladbu The Armstrongs. Když potřebuju mít husí kůži na zádech, volím Apollo 11 Launch. A když si myslím, že něco přede mnou vypadá až moc náročně na to, abych to překonal, pustím si do sluchátek The Landing a vím, že to dobře dopadne. V jednom soundtracku mi Hurwitz dokázal přinést celou plejádu emocí. A tak to mám rád.
