Pocit déjà vu se těžko vysvětluje někomu, kdo ho sám nikdy nezažil. Ono totiž můžete mít myšlenku, že něco podobného už se stalo, ale zároveň to nemusí být ten zvláštní pocit déjà vu.
Já ho dneska zase pocítil. Jsem si jistý, že jsem přesně stejnou věc prožil, na stejném místě, se stejnýma myšlenkama v hlavě, se stejnou posloupností událostí, které se děly v okamžiku, kdy mě déjà vu zasáhlo. A také s vědomím, i naposledy už jsem cítil, že se to stalo někdy předtím. Takže takové cyklické déjà vu, které se opakuje jednou za čas. Z logiky věci se mi to nikdy dřív stát nemohlo, protože v novém domě bydlím teprve krátce.
Když mě takový déjà vu hitne, chvíli stojím a užívám si ten pocit, jakoby něco vyplavalo z podvědomí a já se to snažím zachytit v daný okamžik, než se to rozplyne. Užívám si pocit, jako bych najednou nebyl pánem své hlavy, která mi tvrdí něco, o čem jsem přesvědčený, že se to stalo, ale zároveň dobře vím, že reálně se to stát nemohlo. Jak říkám, hrozně těžko se to popisuje, ale je to jako by mi někdo na chvíli odtrhl hlavu od těla a já koukal na svoje tělo z dálky.
