Poslední chatovej prejt. Uteklo to zase jak pára nad hrncem, ale to se dá naštěstí říct i o době do další chaty. To ale vlastně není úplně fajn, že ten čas tak letí. Prosím intergalaktickou letku, aby zpomalila rotaci Země kolem své osy. A taky rotaci Země kolem Slunce. Zpomalme prosím veškeré rotace, otočky, smyčky i koloběhy, ať má časový mužíček chvíli na vydýchanou po všech těch sprintech.
Počasí se nezlepšilo, ale venku jsme stejně byli dost. Celej den tady poletoval sníh s deštěm a fičel bodavý vítr, ale nikoho to moc neodradilo od toho toulat se po venku. Bohužel jsme jen nestihli tolik výletů, což taky znamená, že jsme se stravovali převážně na chatě. A vařit pro 30 lidí, to je tedy pěkná prácička. Dneska jsme u palačinkovače stáli 3 hodiny a ládovali jednu za druhou a pořád tomu nebyl konec, chlebů vám vajíčku jsme na večeři udělali jak pro regiment a taky jsme si u plotny trochu postáli. Po těch cca 8 chatách co spolu jezdíme jsme konečně dokázali odhadnout jídlo tak, aby se nevezla půlka domů. Shodli jsme se, jak tyhle chaty fungujou jak namazanej stroj. Shodli jsme se taktéž (jednomyslně), že něžné pohlaví by nám do našich metod na chatě zavedlo akorát tak chaos.
Zítra domů. Naložit tři pračky, složit tři sušičky. Vybalit zbytek. A pak zase hnedka zabalit a vyrazit na krátkou dovču bez dětí. Život teď plyne třikrát rychleji než kdykoliv předtím; anti-rotační tým se nedostavil, časový mužíček potřebuje zaběhnout světový rekord. Běžím s ním a užívám si každý krok.
