Rodičovství je skvělá zábava. Je to samozřejmě spousta starostí, ale těch radostí je mnohem, mnohem víc. Ale jednou za čas přijde takový tóčo, že člověk nestačí ani valit ty pověstný bulvy. Stalo se to s klukama už několikrát. Přišla krátká viróza, kluci jeden po druhým popadali jak domino a člověk neví, ke kterýmu dřív skočit s kýblem, aby zvratky nepadly nikoliv na úrodnou zem, ale někam, odkud se dají ihned exportovat do záchoda.
Tenhleten zvratkovír většinou přijde když to člověk nejmíň čeká, tedy ve spánku ve dvě ráno. Jakmile ho probuděj zvuky prvních dávivých zvuků a mozek ihned probouzí tělo, je člověku jasný, že v danou noc má se spánkem útrum a může si jít dát nabít mobil nebo Kindla, protože dávivé zvuky se budou ozývat tu z jedné, tu z druhé strany zhruba v půlhodinovém intervalu. Důsledkem je mučící metoda nespánku, kterou používal kdejakej nácek v koncentráku, ale vy se přece dobrovolně ke spánku ukládat nebudete když víte, že za 20 až 30 minut musíte vystřelit z postele, přiložit kýbl, případně přispěchat s haldou utěrek a čistit co se dá. Logistika kam poskládat tři kluky když zvracej a pomalu dochází suchej prostor a čistý ložní prádlo, to je taky kumšt. Díky bohu za ty sušičky.
Můj mozek jako by to včera vytušil, poslal mě do hajan už někdy v 9 večer, takže se dneska po té probdělé noci cítím vlastně docela čerstvej a stihl jsem mezi zvracením kluků i rychlý běh, oddělat si svoji práci a ještě s nimi mít zábavnej den. Momentálně kolem desáté večer, kdy sepisuji tyto řádky, na mě nejde žádná spací krize. Ono je jednou za čas dobrý dát tělu šok, ať nelelkuje. Zítra dám po dvou týdnech 100% stravování bez ultrazpracovaných potravin (je to neskutečná droga!) a po skoro třech týdnech bez čehokoliv sladkého (dneska jsem do koše vyhazoval Edův nedojezený Key Lime Pie, RIP!) tělu taky pořádný šok, až do něj na vánočním večírku naházím první poslední. Bude šok, připrav se!
