167/365: Hladovej

Poslední tři týdny se stravuju jako nikdy v životě. Nese to s sebou hodně pozitiv a také nějaká negativa. Jednak: zdravé stravování, jakmile do něj člověk najede, je jako droga. Pomáhá mi gamifikace, beru to jako hru se sebou samým. Tak co dneska vymyslíme Michale, aby to nebylo plné UZP a bylo to vyvážené atd atd atd. Přemýšlím o tom, hledám si info, nabírám zkušenosti co ano a co ne a postupně se mi rozšiřují obzory. Zeleniny jsem za poslední tři týdny snědl víc než za celý předchozí život. Objevil jsem potraviny, o kterých jsem netušil, že existují. Téměř jsem vyřadil z života pečivo, rohlík jsem v hubě od té doby neměl.

Vůbec mi nechybí sladké. Zbývá mi posledních 8 dní mé „bezcukrové“ challenge a tentokrát ji dokončím, protože změna jídelníčku s sebou nese i nechuť na čokolády, sladkostí, bonbónů apod. Samozřejmě se těším, že si pak něco dám, ale upřímně – kdybych se stravoval jak donedávna, byla by tahle měsíční zkouška o dost těžší.

Co je ještě super: když si to jídlo nakombinuju dobře, nemám znova za hodinu hlad. Nenaplním se rychlým cukrem co mě zaplácne a za hodinu je pryč, takže si musím jít zase něco dát. Nene – vydržím sytý po delší dobu a nechodím do ledničky co chvilku, abych ji chudáka plundroval jak Britové Indii.

Protože ale podmínku „když si to jídlo nakombinuju dobře“ občas nesplním, přijde naopak docela velký propad. Pokud nemám dost sacharidů coby rychlé energie a potřebuju zapnout mozek a nad něčím hodně přemýšlet, případně pokud mám hodně vjemů a rozptýlení a mozek nemá z čeho brát, aby to všechno stíhal vnímat, je to průser jak vrata. Zatím jsem nikdy nezažil pořádný hlaďák (kromě toho jednoho případu, kdy mě Kvapa vzal poprvé na silničku a já sem po dvaceti kilometrech zdechl a v následující vesnici jsem v hospodě sežral všechno včetně paní domácí a psa Alíka). Ale třeba dneska jsem si snídani dal bez pořádného sacharidu a pak vyrazil na vánoční lítačku do UniHobby a na vánoční trhy do České Třebové. Jenže všechny restaurace byly plné a než jsem se dostal k nějakému obědu, zválcoval mě hlad tak, že jsem švidral.

Pro tyto případy bych u sebe měl nosit nějakou záchranu, nebo se nacpat bramborákem na trzích, ale ani jedno z toho jsem neudělal. Ale je to situace, ze které se dá poučit a příště to udělat lépe. Takže se poučím a příště to udělám lépe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *