Tak nám zítra končí rok 2025. Přemýšlím, kdy naposledy jsem zažil tak turbulentní rok. Sice nemám pocit, že by se můj život diametrálně lišil od těch několika předchozích, ale přesto jsem v uplynulém roce zažil tolik nových věcí, že to není samozřejmé a běžné. Změnil se mi rodinný stav (hned dvakrát), trvalé bydliště, ve velké míře i zaměstnání. V současné práci jsem díky AI začal přemýšlet a pracovat úplně jinak než doposud, ve škole bylo vlastně nové úplně všechno, protože nikdy dřív jsem neučil.
Socializace je asi jeden z největších plusů, které mě potkaly. Roky nehybný rybníček kolegů a několika kamarádů a známých najednou začal přetékat všemi těmi novými tvářemi, které jsem postupně poznal ve škole. A tím nemyslím jen kolegy, ale i žáky. Už teď můžu říct, tě spousta deváťáků mi bude ve škole chybět. Jsem rád, že se ke mně žáci hlásí i v běžném životě a můžu říct, že mě interakce s nimi pořád hodně baví. Pche, kde jsou teď všichni ti, co nezapomněli hlásat „no počkej po dvou měsících, to tě to přestane bavit“. Nepřestalo.
Moc rád bych měl víc času na různé projekty, které se mi kupí v hlavě, a které by se teď díky AI daly sekat mnohem rychleji. Ale mým největším projektem je a nadále bude trávit co nejvíc času se svými dětmi a s blízkými. Budu rád, když dokončím projekt Prejt, s jeho koncem přijde více volného času na cokoliv dalšího. Nebýt dvou zaškobrtnutí (které jsem ale reálně moc rád vyměnil za to, co bylo místo nich, plus díky tomu přispěju na nějakou sbírku/charitu), načínal bych dnes už druhou půlku a mohl bych stříhat metr. Ale to se ještě o pár dní zdrží.
Zítra odjíždím do hor, což ve spojení s předpovědí na husté sněžení znamená spoustu zábavy. Uvidím, jestli zítra vůbec najdu čas na poslední Prejt tohoto roku. Pokud ne, budu se na vás těšit v roce příštím. Pour féliciter!
