Tak teda hezkej Novej rok. Svátky jsou za náma, zítra bych měl jít do práce, ale ještě si to bezstarostný období prodloužím. Vařil jsem dneska klukům na zítřejší oběd dýňový krém. Už mám skoro domixováno, tak chci tyčovej mixér, kterej si poklidně stojí vzpřímeně v hrnci, vyndat ven. A jak se pro něj natahuju, omylem do něj drbnu a při pokusu ho v letu chytit ještě trochu víc urychlím jeho pád, takže se převrhne přes okraj hrnce a nahodí celou linku, kachličky na zdi, varnou desku i mě samotnýho. Ulítlo mi z pusy nějaký neslušný slovo, ne ani tak z naštvanosti, ale spíš abych oslavil svou nešikovnost nějakou pikantérií.
Tak to celý poutírám, umeju, setřu, sebe otřu a vracím se k polívce. Naposledy ochutnám, jestli ten krém je oukej. Ale potřeboval by trochu dosolit; hodím tam hrstičku soli, přiliju trochu smetany a znova to mixuju. A když už je to všechno tak akorát, tak se natáhnu pro ten v hrnci vzpřímeně stojící mixér, že ho uklidím, drbnu do něj a… No a zbytek už znáte. Tak se tomu zasměju, pomyslím si něco o debilech a jdu tu kuchyň znovu umejt. Stav dýňového krému se mojí nešikovností snížil cca o deset procent. Chvíli přemýšlím, jestli budu pověrčivej a zařadím tuto jistě ojedinělou událost na seznam věcí, který se dějou jak na Novej rok, tak po celej rok a rozhodnu se, že od příště budu radši šikovnej.
Vaření a pečení mě minulej rok začalo bavit mnohem víc než kdykoliv předtím a letos v tom chci pokračovat. Zrovna tahle činnost je tím snazší, čím víc a častěji ji člověk vykonává. Zkušenosti se pěkně nabalujou a já postupně lépe vím, co a jak. Letos zkusím nějaký složitější jídla. Jestli ještě někdy budu chtít vlastní dům, určitě budu muset mít nekonečně dlouhou pracovní desku, protože momentálně musím všechny kulinářský výtvory vyrábět na metru čtverečním a to mě neba.
