A po nás potopa.
V poslední době sleduju světový dění a říkám si, že jsem se probudil do skeče Monty Pythonů nebo do mysli nějakýho fakt dobrýho recesisty. Zároveň sleduju svůj maličkej život a jeho turbulentní změny v posledních měsících. Škála doby přítomné je tedy docela rozměrná, sleduju malé kroky i takové, které rozesírají světový řád. Jeho podoba byla po desítky let tříbena smlouvami, úmluvami a vzešla z předchozích přešlapů a chyb, zejména válkami o území či národ. Skoro to vypadalo, že světoví státníci tomu začali rozumět a pochopili, že k prosperitě toho či onoho státu nepřispívá ani tak další kus zabrané země, ale zejména vzájemný obchod a doba bezválečná.
Mám tři děti, tomu nejmladšímu už je pár měsíců 6. Ale jeho vyzrálost po stránce já já já je na vyšší úrovni než tuhle u pana Donalda, kterej se chová jak dítě, kterýmu vzali lízátko a ON HO CHCE. Jak slon v porcelánu okolo sebe máchá chobotem aniž by bral na vědomí, že to, co se budovalo tak dlouho, je zároveň velmi křehké. Opravdu nemůžu pochopit, jak mohli zvolit do čela světové velmoci takového orangutana. A v Čechách teď máme premiérem člověka, co si kupuje glóbus, aby lépe pochopil, kde je Grónsko. A pak o tom natáčí video, který prostě nejde zparodoval. Jeden z nejvyšších činitelů naší země je zároveň jedním z nejsměšnějších. Welcome tů da fjúčr.
