No a je to zase tady. Když na to přijde, dokáže se českej národ složit vlastně téměř na cokoliv. Od dětských onkopacientů, přes kočičí útulky až po národy napadený cizíma mocnostma. Jestli je v naší malý zemičce na něco spoleh, pak naprosto paradoxní schopnost se semknout a pomoct (ne)bližnímu svému v časech nejhorších. Paradoxní proto, že jsme mnohdy hodnocení jako převážně nepřátelský stát vůči všemu cizímu.
Je však nutný si připomínat, že tuhletu averzi tady rozdmýchávají nepoddajný živly z řad politiků, pro něž to je úrodná půda a zároveň způsob, jak se šplhat po absolutně amorálním žebříku do vyšších pater, kde je jejich xenofobní počínání na očích mnohem víc, než kdyby zůstali pěkně při zemi. Ale každá země asi potřebuje tyhle sráče, kteří dokážou hubu otevírat na kdekoho, ale když přijde na věc, stáhnou ocas a dělají, že jsou největší obhájci lidstva. Ve výsledku jde o to, jestli tyhle Sládky, Vandase a Okamury jenom vystavíme do výlohy panoptika, aby všem viseli na očích jako příklad totálního morálního dna, nebo je svými hlasy pošleme i do politického boje. Za mě by úplně stačilo, kdybych věděl, že podobní vykukové existujou, nechal bych je veřejně se ztrapňovat, ale nechat je zastupovat část voličů a legitimizovat tím jejich počínání, to už je ten krok navíc, který by tam být nemusel.
Díky všem, kteří přispěli na další Dárek pro Putina. Není to s národem českým vůbec tak špatný a nebýt politiků, kteří si honí body na rozeštvávání společnosti, musel bych chtě nechtě mít z našeho počínání skvělej pocit.
