Já vám nevím. Točit v dnešní době film o upírech, tedy o něčem, co strašilo lidi možná tak před 100 lety, to nezní jako dobrý byznys plán. Nebo jinak – dát vůbec někomu z pozice producenta peníze na film o upírech, to chce pořádnej kus odvahy a zároveň přijímáte velký riziko, že ty kulaťoučký penízky zahučej direkt do kanálu. A že těch zelenejch papírků na výrobu filmu Sinners nebylo málo.
Když navíc přijdete na pitch meeting, tj. první představení filmu před lidmi, kteří ho mají odmávnout, s vizí filmu, a popíšete ho nějak takto: Bude to film o dvojčatech, který pravděpodobně jedou v nějakým nekalým byznysu, ale chtěj si založit bar. A bude to hodně o hudbě. Jo a taky o upírech. A o zpívajících upírech. Vlastně to bude trochu muzikál. A některý scény budou jak vytažený ze sna, kterej se zdá někomu na LSD. Třeba ta jak zpěvák lomeno kytarista v roce 1930 jede svoje blues v baru plným černochů, ale zároveň to bude opředený takovým mystériem, že jako hudba nás dokáže protlačit skrz časoprostor a spojit s předkama i následovníkama z budoucnosti, takže v jednu chvíli budou tančit na pódiu starý předci s bubnama, týpek z budoucnosti s elektrickou kytarou, moderní baletky, hiphopeři. No a pak tam budou jakože upíři, a ti budou hromadně tančit na irský melodie a zpívat a veselit se.
Tak úplně nečekáte, že vám na to producenti dají sto milionů dolarů a řeknou vám, ať si to užijete. Nene, čekáte, že velký CEO nějakýho velkýho studia se po představení vaší vize podrbe na hlavě, odkašle si, podívá se na přísedícího skoro-CEO s pohledem, ze kterýho lze odezřít „Kdo ho sem sakra pustil?„, a vysloví nahlas: What the actual fuck mister? A požene vás holí se vsazenýma diamantama někam hodně daleko, protože to zní až moc šíleně na to, aby taková hovadina pokazila pověst studia.
Sinners jsou ten typ filmu, kterej na papíře zní jako kdyby pejsek s kočičkou natáčeli film, ale stojí za ním dost jasná autorská vize. A já děkuju všem, kteří při vzniku filmu mohl říct Ne a stopnout ho a neudělali to. Dostal jsem našlapanej vizuální zážitek, kterej ano, byl o upírech, ale ve skutečnosti o upírech vůbec nebyl. Musím si trochu nechat propasírovat všechnu tu mnohovrstevnatost a symboliku přes centrální mozek lidstva a zkusit najít vše, co do tohoto snímku jeho autor propašoval. Nebylo toho málo, ale poselství o vykořisťování, omezování kulturní identity, o rasové nesnášenlivosti a o tom, že rasismus a xenofobie nikdy nic dobrého nepřinesly, ty jsou poměrně jasné. Chci ale nasát i ten zbytek, kterej nešel tak jasně na ruku. Ryan Coogler napsal a zrežíroval film, o kterým zase budu jednou přemýšlet a snažit se proniknout do všech těch jinotajů, které se postupně odkrývají.
