Naplánoval jsem si dneska víc činností, než kolik se dá reálně stihnout. Teda, dají se stihnout, ale jen tak tak a za oběť jim padne spánek, který už měl touto dobou dávno převzít otěže. Prejt sepisuju v době, kdy do konce dnešního dne chybí už jen pár desítek minut. To mi sice dává ještě celkem dobrou rezervu pro dnešní dílek do celkové prejtí skládačky, ale po něm mě ještě čekají přípravy do školy, které mám rozdělané a nedodělané.
V práci jsem se dneska celkem zdržel, chtěl jsem dokončit některé rozdělané věci. Na odpoledne jsem naplánoval generální úklid, který jsem odkládal tak dlouho, že už mě ten nepořádek začal iritovat. To se moc často neděje, prach není můj nepřítel, ušmudlaná podlaha funguje stejně jako čistě setřená, ale po nějaké době už červ v hlavě vrtá a zpívá pořád dokola písničku o tom, že některý věci odkládám až moc dlouho.
Na dnešek padl i longrun, který nakonec nebyl tak long, jak bych si přál. Ale věděl jsem, že dlouhým během den nekončí a teprve po něm začnou ty opravdové povinnosti, které přehlídnout nemůžu. Pustil jsem se do příprav, s osmáky začínáme úplně novou kapitolu a je potřeba se na to připravit. Ale kromě úklidu a běhu jsem si ještě na dnešek naplánoval Jednu bitvu za druhou, čtvrtý film z Oscarového klání, který jsem chtěl zhlédnout. Jindy tento týden bych si na něj čas neudělal, tak jsem „musel“ dnes. Film fajn, Leo hrát špatně neumí, téma mě zaujalo a přemýšlel jsem, jak moc se film snaží reflektovat aktuální dění v USA i ve světě. Nebyla to úplná pecka, nebyl to úplně film, který bych někdy musel vidět znova, ale kvality má.
Bohužel – bohužel tedy z mého dnešního itineráře – trval skoro tři hodiny. Odložil jsem přípravy na hodinu stranou, abych mohl mrknout na dlouhý film, a teď se to jako bumerang vrátilo. Ale pokud mi někdy něco šlo, tak pracovat v časovém presu. Na VŠ jsem projekty řešil převážně poslední týden před odevzdáním, sešlo se jich třeba hned několik i s půlsemestrálkama. A já jsem věděl, že musím na týden zapnout všechny obvody v mém mozku, všechno to nějak zvládnout, odevzdat. A pak na nějaký čas zase vydechnout. Dneska je takový den.
