Některý vzpomínky jsou už nadosmrti uzavřený v nedobytné kobce vlastní mysli. Ani kdybych se rozkrájel je už nedokážu z hlavy vyextrahovat. Zatím? Uvidíme, jestli někdy bude technologie natolik úžasná, že by dokázala „přečíst“ všechno, co jsem kdy do hlavy zapsal.
Vzpomněl jsem si na jednu písničku, kterou jsem někdy po začátku tohoto milénia poslouchal. Ale nebyl to žádný pop-song, který by hrával v rádiích, tuhle mi někdo poslal nebo vypálil na CD. Znělo to jako nějaký kostelový varhanní disco beze slov, melodii už si stěží vybavím. Vím jen, že tehdy se mi do mozku song vypálil. A pak zmizel. Ale někde tam uvnitř mé hlavy pořád leží, mapu k němu jsem však nenávratně ztratil.
Nemám v podstatě žádnou možnost, jak se k songu dostat. Vím jen, že existuje, ale žádné záchytné body, které bych AI nabídnul, nemám. Pravděpodobně to byl jen nějakej klubovej song bez názvu. Možná kdybych zapojil celej internet, reddit a všechny kvantový počítače světa, dokázal bych ho najít. Ale ono by se taky klidně mohlo stát, že bych si ho poslechl, zjistil, že ta utkvělá představa je o 100 % lepší než realita, čímž by vlastně celá ta vzpomínka přišla o svoje kouzlo. Takhle můžu nostalgicky vzpomínat na song, kterej mi kdysi učaroval a nestihnul se mi zprotivit.
Při tomhle psaní se mi vybavila ještě jedna vzpomínka. Kdysi jsem v rádiu slyšel nějakej song. Říkal jsem pak na gymplu do placu, že se mi líbil a že sem ho slyšel někdy v sobotu večer v pořadu Dance Extravaganza na Evropě 2. A chytil se toho Šnoblis, že ho taky slyšel. A že si ho určitě kdysi pouštěl i jeho táta na nějakým CD, ale těch že má hrozně moc a není ve Šnoblisovejch silách ho hledat. Pár týdnů až měsíců jsem žadonil, ať to aspoň zkusí. Nakonec teda polevil. Vzal první náhodný CD, pustil první song. A byl to on.
Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze. A tady si tu sračku můžete pustit:
