Jak jsem tuhle chválil že už máme 4 medaile na olympiádě a že je to super, tak to opravdu super je. Mě celkem baví, že se nám ty sporty tak nějak postupně střídají a že na každé olympiádě vystrčí růžky někdo jinej. Na jedné olympiádě třeba sbíráme cenný kovy v biatlonu, jindy v běhu na lyžích (Katko pojď!), někdy ve sjezdu, Nagano asi nemusím ani zmiňovat. Před rokem jsem netušil, kdo je Metoděj Jílek a teď rovnou zlato. Na to jak jsme malej státeček, tak je ta rozmanitost celkem velká.
Když už jsem zmínil Nagano, což je pro všechny narozený po tom turnaji děsnej pravěk a jen my staří lidé na to vzpomínáme jako by to bylo včera… Tak ani tehdy jsme nebyli moc favoriti, spíš vůbec. Individuální kvalita našich plejerů byla obrovská, ale taková Kanada nebo Rusko byly o pár levelů vejš. Trochu teda pomohlo, že jsme měli v týmu duo Jágr & Hašek, toho času nejlepší hráče na planetě (ano, hrál tam i Gretzky, ale jeho kariéra už končila). Ale když to tak vezmu, tak jsme sice nebyli favoriti, ale opravdu ta síla byla velká.
Co mě vždycky každej rok udiví je, když někdo přeceňuje náš úspěch na MS v hokeji. Nikdy moc nechápu, jak někdo může považovat turnaj, na kterej jezdí hráči ze zámoří spíš jako na dovolenou než jako na skutečnou bitevní vřavu, za srovnání nejlepších z nejlepších. Ti nejlepší tou dobou válí na druhé straně oceánu v NHL, kde by podle mě jakejkoliv tým postoupivší do play-off Stanley cupu musel dát našemu nároďáku na budku. To pravý srovnání síly se jednou za čas opakuje při Kanadském (Světovém) poháru nebo na olympiádě. A tam posledních X let vidíme, že nevzkvétáme. Hráčů v NHL ubývá, vyloženě plejmejkrů už fakt moc nemáme a spousta hráčů hraje v týmech druhý až třetí housle.
Čímž se vracím obloukem k prvnímu odstavci – je fajn, že když zrovna hokej nemáme na úrovni, tak se přidávají jiné sporty a je mít z čeho radost na poli sportovních úspěchů. Ale nedělejme z našeho hokejovýho nároďáku něco, čím už dávno není.
