Uspávám děti a protože to tomu nejmladšímu trvá minimálně hodinu, mám spoustu času na přemýšlení. Třeba o tom, proč mu to tak dlouho trvá.
Odpověď je jednoznačná, školka nerespektuje jeho individuální potřeby, ke kterým se zavazuje ve školním řádu. Nerespektuje ani domluvu, kterou jsme měli že začátku školního roku o tom, že jej nebudou dávat spát. Fáfa už tak tři roky po obědě nikdy nespává, neusne mi ani v autě když někam jedeme, neusnul ani když byl teď se zvýšenou teplotou doma.
Jediné místo, kde usne, je to jediné kde nechci, aby spal. Ale on nemusí spát, my ho nenutíme, stačí když bude ležet v postýlce, zní naprosto alibistická odpověď učitelek. No jasně, a ty bonbóny co před něj položím taky nemusí jíst, stačí když se na ně bude koukat.
Já se nerad pouštím do nějakých půtek, ale momentálně jsem rozhodnutý za svoje i jeho práva bojovat, ačkoliv Fáfu čeká posledních pár měsíců v předškolním vzdělávání. Kvůli 15 minutám zdřímnutí, ze kterých ho pak vzbudí dřív aby nespal moc dlouho (???), se večer stává hodina a půl dlouhá mise, kdy každých pár minut slyším, že nemůže spát. A já kvůli tomu nemůžu dělat přípravy do školy. Když ve školce nespí, je usínání otázka deseti minut.
God bless Gemini za to, že mi během 10 vteřin přelouskal všechny dokumenty a vyznačil paragrafy, které nejsou dodržovány…
