Pustili jsme se do uklizení auta. To je činnost, kterou iniciuju jednou, maximálně dvakrát za život, neboť auto je pro mě hlavně dopravní zprostředkovatel pro cestu z místa A na místo B, nikoliv miláček nebo snad středobod mého života. Vlastně jsme se do uklízení pustili jen proto, že jsme v něm měli vézt někoho, kdo v něm ještě nikdy nejel, a shodou okolností to byl někdo, u něhož mi nešlo tak jednoduše říct svým vnitřním hlasem je mi u prdele, co myslí o mém neuklizeném autě.
Je jasné, že moje děti novou, uklizenou verzi vozu spíš neocení, protože je teď nějakej čas budu prudit tím, že odteď v autě žádný jídlo, když je uklizený! Ale tento stav vydrží tak maximálně týden, možná dva. Vlastně už v něm naposledy jedli nějakou tyčinku Corny, kterou nechali po opuštění vozidla krásně tát na slunku na odkládací ploše v zavazadlovém prostoru. Tolik k uklizenému autu.
Abych to vzal sakum práskum, řekl jsem si, že dám vyprat i potahy z autosedaček. Ty už začínaly pomalu chytat maskáčový vzor, ačkoliv při koupi byly jednobarevné. Vyházel jsem tedy z auta tři autosedačky, postavil je vedle sebe a snažil se zapamatovat, která z nich je po vysvlečení potahů jaká. Ačkoliv mám totiž tři autosedačky jedné značky a jednoho modelu, kupoval jsem je s odstupem let jak byly potřeba pro jednotlivé kluky. A model se vyvíjel.
Nejstarší model: odepnu pár patentek, sundám potahy, vyperu je, vysuším, nasadím zpět, zapnu pár patentek a hotovo. Prostřední model: sundám potahy tím, že odepnu pár patentek, odlepím pár suchých zipů, lemy odstrkám z takových úzkých drážek, vyperu je, vysuším, nasadím zpět, zapnu pár patentek, ostrým předmětem zastrkám lemy do drážek, akorát zpět to jde mnohem hůř a mnohem pomaleji a hotovo. Nejnovější model: odepnu pár patentek, odklopím kryt sebedestrukčního modelu, kleštěmi přestřihnu červený zelený drátek, deaktivuju biologického hlídacího psa, abych mohl odepnout patentky, správně nastaveným zrcátkem vůči slunci zneškodním Ďáblovo osidlo, vyluštím čínský hlavolam pro odepnutí patentek, sundám potahy v 37 krocích, vyperu je, osuším a pak celé tohle martyrium dělám v opačném pořadí.
Ne vždy je změna k lepšímu.
