Když už jsem tu teda v tom ezoprejtu zmínil Stephena Kinga, tak mi dovolte ho pár větami vyadorovat v samostatném článku. Tenhle pán totiž neodmyslitelně patří k mému životu.
Všechno to začalo ještě na gymplu, kdy mi Píťa, asi největší fanoušek Krále co znám, půjčil Nezbytné věci. Hrozně rád bych vám teď popsal, v jakém období jsem se zrovna nacházel, jaké vůně vnímal venku, jak ne mě působil probíhající podzim, co se mi tou dobou odehrávalo v hlavě atakdále. Protože když vezmu do ruky Nezbytné věci, všechno tohle se mi vybaví, celá ta doba se do mě najednou nasaje jako do houby a já jsem zpět.
Ne nadarmo Stephen o knihách prohlásil slavný citát Books are a uniquely portable magic. Vyložte si jej jak chcete, třebas i v původně zamýšleném znění, že vás kniha dokáže dokonale vcucnout, pomuchlat mezi svými deskami a pak vyplivnout s poslední přečtenou stránkou tak, že se do původního tvaru dostáváte ještě několik dnů až týdnů. To knihy dokážou. Mě knihy přenášejí zpět i v čase, který vnímám. Každá přečtená kniha je pro mě jako snímek dané doby a pokud některou čtu znova, je to nostalgická jízda se vším všudy. Někdy ji ani znova číst nemusím, stačí si na ni vzpomenout a hned vím, v jakém období svého života jsem se nacházel při jejím prvním čtení.
Stephen je mistr hororu, to už jste asi slyšeli. V jeho podání je horor specifický v tom, že by se klidně mohl stát. Jak už někdo prohlásil, Stephen je vlastně spisovatel amerického realismu, protože popisuje naprosto normální život na americkém předměstí či venkově, popisuje běžné americké reálie a běžný život běžných Američanů. Ale něco je jinak. Něco nehraje. Realita je trochu pokřivená, abnormálno se proplétá s naší realitou a hranice mezi oběma světy je zastřená a vy jako čtenář skáčete přes tuto hranici tam i zpět, aniž by vám to připadalo divné. Mě by těžko vyděsil horor plný nadpřirozena, který není aspoň trochu ukotvený v realitě běžného dne. A přesně to dělá z Kinga krále hororu, protože přesně to mu jde nejlépe – hranice mezi realitou a fikcí je zde tak skvěle umazaná, že se horor pod kůži vpíjí naprosto mimoděk.
Nezbytné věci mě tehdy nadchly a dodnes je jednou z mých nejoblíbenějších Kingovek. Letos na podzim si ji zopakuju. Při posledních povodních (podzim 24), kdy hlásili déšť, déšť a nic než déšť, jsem si po dlouhých letech zopakoval TO. Kdo četl tak ví, že déšť hraje v této knize důležitou roli. Celý víkend od pátečního oběda až do nedělní noci jsem jen ležel v knize a četl. Stejně jsem ji nepokořil, protože má nějakých 1200 stran.
Hrozně rád bych si zopakoval celou Temnou věž. Je to sedmidílná sága, kterou nelze popsat jednoduše, to musí člověk zkrátka přečíst a zažít. Děkuji pane Kingu za všechny ty skvělé roky s Vámi.
