Mám Linkedin už pekelně dlouho. Jednou za rok ho otevřu, podívám se na všechny povýšení, nový projekty co kdo vytvořil, na všechny super nápady co kolujou, na všechny thinktanky a převratný myšlenky od předních entrepreneurů a influencerů. Odignoruju všechny žádosti o přidání, přehlédnu desítky zpráv od HR. A na rok to zase zavřu.
Dost bych se divil, kdyby headhunteři neměli v rozhraní Linkedinu nějaký indikátor toho, jak moc uživatel (ne)reaguje na inzeráty a zprávy. U mě by tam musel viset velký banner přes celou obrazovku TADY TO ANI NEZKOUŠEJTE. Ale občas očividně někdo zkusí poslat poštovního holuba vstříc propasti zapomnění.
Já mám s Linkáčem problém. Je to tam přesycený úspěchem, kterej vybízí k jedinýmu. Abych se srovnával s ostatníma dravcema na trhu, abych viděl komu se co povedlo a jakého povýšení se kdo dočkal, co za nové projekty zbudoval. V určitém množství inspirativní, v podání Linkáče, kde je tenhle úspěch zkoncentrovanej na hustotu neutronové hvězdy, je to ale poměrně demotivační. Život není jen o úspěších.
