Mám rád záhady. Ale nemám rád, když se dějou mně a když vím, že jim na kloub nikdy nepřijdu!
Ale nejdřív jedna stórka, kterou jsem tu už možná zmiňoval. Při jednom večerním výběhu jsem jako vždy klusal se svými Jabra Elite 4 Active sluchátky. Jsou to špunty, ale náramně mi sedly snad úplně ve všech ohledech, takže to s nimi táhnu už pěkně dlouho. Jenže ten den bylo hodně větrno a jak tak běžím na cestě mezi dvěma loukami s vysokou trávou, přifičí si to hodně silní poryv větru, sluchátko se konečkem prstu zachytí vzdušného proudu a odletí kamsi do hajzlu.
Paráda. Večer, fouká, sluchátko někde v trsech trávy, kterou sekali naposledy za první republiky. Chvíli jsem přemýšlel, pak jsem pustil Rammsteiny nebo něco podobnýho na plný pecky, chodil po louce křížem krážem a nakonec jsem ho odkudsi vylovil. Sukces.
Střih. Dnešní podvečer, krásně slunečno, zapadající slunko mě hřeje do týla. Měl jsem nějakou záležitost na městě, tak jsem se chtěl projít s hudbou v uších. Jsem tak 10 metrů od domu, přecházím křižovatku, vtom kolem mě neprosviští vítr, ale můj tatík v autě; gestikuluje, ať se vrátím domů, že mi něco veze. Vytahuju sluchátka z uší, vytahuju z auta dvě plata vajec, zároveň ještě vytahuju svazek klíčů z kapsy. Jsem trochu perplex z toho, že místo procházky najednou řeším nějaká vejce, klíče, sluchátka, plné ruce. Odemknu si, položím vejce na chodbu, zavřu vchodové dveře, uklidím klíče do kapsy. A v ruce mi zbylo jedno sluchátko.
Tak sem blbej? Odemykám, všechno prohledém a nic. Jdu ven, projdu celý úsek od místa, kde jsem spatřil taťku, až ke vchodovým dveřím. Nic. Projdu to znova a znova, koukám všude. Opět zkouším trik s hudbou na plný kule. Nic. Sluchátko asi těch deset metrů chodníku využilo jako runway k cestě do hlubokého vesmíru, protože se po něm slehla zem.
Oukej, asi mi teda spadlo taťkovi do auta, když jsem z něj bral vejce. Běžím k našim, půjčuju si klíče, prohledám celý auto, opět pouštím na plný pecky, tenrokrát Cranberries a už trochu v panice doufám, že se z auta vyline nějaký zvuk, jakýkoliv. Klidně ať na mě zpod sedačky vyskočí divokej leopard, ale ať tam není to debilní ticho, který zvěstuje jediný: sluchátko opustilo svoji fyzickou formu a teď už je mu lépe, už si léta v oblacích.
Celou procedůru jsem zopakoval ještě několikrát a sluchátko se prostě rozhodlo ukončit svou pozemskou misi. Záhada! Tak sbohem a díky za všechny ryby. Normálně by mě to nemrzelo, ale Jabra ukončila výrobu sluchátek a další už neseženu, takže budu muset absolvovat kolečko s testováním, co mi sedne.
Aneb Jak básníci přicházejí o sluchátka.
