Odjeli jsme dneska na tradiční jarní chalupu Tátové a děti. 9+XY. Těch dětí už je tolik, že to ani nespočítám. Ale zatím pořád vedu se třema klukama v rámci téhle party, nikdo se k více než dvěma ratolestem neodhodlal. Pak má ta porodnost vypadat, že ano.
Říkal jsem si, že budu mít konečně možnost psát z jiného prostředí, popsat něco o našich tradičních chatových zvyklostech a tak. A pak jsem si vzpomněl, že jsem vlastně chatové prejty musel psát už na tradiční podzimní chatě, protože už tehdy Prejt běžel.
Letos máme novinku, pípu s vodotryskem. Inu, fyzika je neúprosná a když se něco přetlakuje dovnitř, tak se to pak musí dostat i ven. Zábava. Máte štěstí že jdu zrovna kolem.
Ještě že nepiju.
Jak nám obvykle počasí na chalupy nevychází a topíme se v dešti, a že to tak ještě před týdnem vypadalo i tentokrát, tak nakonec se Bůh nad námi slitoval a seslal nám azůro a vysoký teploty. Otevírá nám to cestu k velkým celodenním výletům, což je v Jeseníkách super. Žádný okounění kolem chaty, hezky vyběhnout až na Šerák.
Jinak co se chaty týče, jezdíváme už roky pořád na tu stejnou. S naším ansámblem je hrozně těžké najít nějakou obrovskou chalupu za rozumné peníze a se všemi serepetičkami, které k tomu patří. Ale nemáme si na co stěžovat, tahle nám naprosto vyhovuje. Jen by bylo občas fajn se podívat i na jiná místa.
