Jel jsem v pátek autem krátkou cestu do Svitav a zpátky, dokupy je to nějakejch 30 kilásků max. Za tu cestu jsem měl tu čest potkat hned tři při cestě odstavený auta. Jejich majitelé se maskovali opodál v trávě a snažili se svoji těla všemožně natočit směrem k okolo projíždějícím autům tak, aby nikdo koutkem oka náhodou nezahlídl jejich ding-donga při konání malé potřeby.
Phew. Chudáci malí. Škoda, že neexistuje nějaká privátní místnůstka, kde by se mohli schovat před krutým světem cizích pohledů. Water closet by se to třeba mohlo jmenovat.
Ale teď vážně. Za jedinou výjimku pro takovýhle kulturní obohacování všech projíždějících aut považuju, když si takhle náhle potřebuje odskočit vaše ratolest. Tam není o čem – prostě zastavíš, protáhneš si svoje tělo a čekáš, než se syn nebo dcerka vyčůrá do trávy nebo obilí. Ale jestli mě chce někdo přesvědčovat, že jsme vyspělá země a pak jsem nucenej koukat na to, jak si několik dospěláků nedokáže civilizovaně odskočit na záchod, tak potěš.
U těch aut totiž to totiž neskončilo. Šel jsem se pak projít do města a kousek od místní Billy sedí na lavce člověk. Vmžiku se zvedl, přišoural se ke zdi, rozepnul poklopec a pokropil trávník a zeď. Eh. Tentokrát se dané individuum otočilo zády k Bille, takže všichni ostatní procházející i projíždějící měli nádherný výhled na tento akt čiré přírody… Veřejné záchodky jsou přitom tři, možná pět minut chůze.
Jestli bych byl rád, kdyby něco vymizelo z veřejného prostoru, tak právě tihle, s prominutím, veřejní chcáči. Chtěl bych toho tak moc?
