Autor: Michal Kobelka

Tak si s náma dej aspoň jednoho! Ne díky, nepiju. Tak aspoň malýho! Fakt ne, děkuji, nepiju. Opakuju to lidem už dlouho a musím odpálkovávat kdekoho. A u těch, ...

Tenhle stav jsem ještě v životě nezažil, až dnes. Pokud bych si mohl tipnout, a teď koukám hodně do svýho nitra a pátrám po svých tužbách a potřebách, doklepu t...

To bylo dneska plánů, jak se do prejtu pustím hned po práci, když jsou kluci dneska u mámy. Ale člověk udělá nějaký nezbytný domácí práce, odveze konečně přebyt...

Tenhle prejt píšu v poloze horizontální, s hlavou zabořenou do polštáře a s víčkama těžšíma než dva plátky tlačenky, co vám je uřízla babička ke svačině když js...

Tenhle prejt přímo navazuje na včerejší kempingovej. Jak kempování s dětma fakt miluju, tak jedna věc mě teda extrémně vysírá. Sprchy na žetony. Píše se rok 202...

Tohle je už několikátý prejt, který píšu ze stanu. Nutno podotknout, že na poslední chvíli; kluci usnuli až teď, když na hodinkách malá ručička ukazuje za jeden...

V úterý jsme se domluvili, ve středu jsme vyrazili. Tohle rychlý plánování mám rád – není čas na vymejšlení alternativních plánů, není čas na vycouvání (i...

Rok 2025 bude rokem, kdy si komfortní zónu budu neustále něčím nabourávat, a to zcela vědomě a chtěně. Napsat tohle někdy v lednu, bylo by to vlastně jen zbožné...

Nádech. Divný, budík ještě nezvonil, ale podle lomozu v ulicích už musí být celkem pozdě, aha ten budík jsme asi nějak prospali, aha za půl hodiny máme být na p...

Dneska mám poprvé od začátku prejtu problém přijít s nějakým tématem; do hlavy za celý den nepřilezla jediná myšlenka, jediný nápad. Hlava byla zavřená. Mohl by...