Někdy zkraje nového milénia jsem viděl film Impostor. Jako vždycky, když se to týká filmů, si okolo toho pamatuju spoustu věcí (ale samotný film nikoliv), které jsou pro můj další život takřka bezcenné, ale mozek si je prostě chce pamatovat. Jak tu byl zrovna na prázdninách bratránek, že mi to donesl na cédu vypálený spolužák. A že v tom hrál Gary Sinise, u kterýho jsem se hrozně divil, že mu ty nohy po Forrestu Gumpovi zase dorostly. No… Tehdy jsem věděl o CGI úplný prdlajs, takže jsem hrozně dlouho dumal, jak mohl kapitán Dan ve Forrestovi v některých scénách chodit po svejch a v jiných scénách byl zcela očividně bez noh. A jediný schůdný řešení, který mě tenkrát napadlo bylo, že ve filmu hrála dvojčata s tím, že jednomu prostě chyběly nohy.
Nechat něco pomocí počítačů zmizet už tehdy nebyl moc problém, ale to sem zjistil až o pár let později. O pár let později jsem taky zjistil, že člověku může zmizet sebevědomí a že existuje něco jako imposter syndrom. Syndrom podvodníka. Člověk má pocit, že si v životě nezaslouží být tam kde je, že se mu všechno stalo náhodou nebo přemrštěnou snahou, ale nikoliv díky schopnostem, které mu chybí. Občas se s tím ztotožňuju, občas mi sebevědomí upadne na zem a než se pro něj stihnu sehnout, mám v hlavě divnej vír myšlenek. Že můj obor je hrozně mladej a proto sem se v něm dokázal chytit, že toho zase tolik neumím a jen není nikdo v práci, kdo by na to poukázal. AI co dělá práci za mě tomu moc nepomáhá. A že i v životě jsem dosáhl těch věcí tak nějak mimoděk.
Ale spíš než syndromem podvodníka trpím syndromem syndromu podvodníka. Jakože si myslím, že něco takovýho bych mohl mít, ale ve skutečnosti to ani nemám. Takže takovej hypochondr na poli syndromů. Protože tenhle pocit mám fakt jen někdy, v nějakých ojedinělých stavech, který rychle odejdou. Opravdovej člověk se syndromem podvodníka tím trpí neustále, vytrvale a z hlavy to nedostane. Já si vždycky vzpomenu na svoje léta na volné noze, kdy jsem musel s každou zakázkou dokazovat svoji cenu na trhu a svoje znalosti, měl jsem spoustu klientů, kteří moji práci hodnotili nezávisle a byli spokojení a navazovali dlouhodobé spolupráce. To mě zase na delší čas dokáže ujistit v tom, že to dělám dobře.
