Jsou věci, na kterých rád šetřím. A jsou i takový, který kupuju nehledě na cenu (viz například moje záliba v restauračních vozech vlaků, kde jsou obvykle ceny trochu přestřelený, ale zkrátka si to dopřeju).
Nerad dotuju mobilní operátory, poskytovatele energií a podobný položky, který se platěj každej měsíc a ve výsledku je to už v peněžence znát. U těchto komodit nejsem línej si vyhandlovat lepší ceny, přejít ke konkurenci nebo tím aspoň vyhrožovat, případně fakt jít na čas k nějakýmu virtuálovi (a zjistit, že neomezený cokoliv za vysoký poplatky fakt nepotřebuju). On se z toho aspoň u těch telekomunikací stál v ČR vlastně poměrně nutnej nástroj jak neplatit majlant. Onehdá jsem zas volal na O2 že jim na nějaký zdražení kašlu, Oneplay stejně pouštět nebudu a že odcházim. Navrhli nějakou směšnou cenu, kterou mají v manuálu pro zákazníky vyhrožující odchodem, kteří nejsou dostatečně asertivní a kývnou na první podobnou nabídku. Ale to já nejsem.
Tak sem si nechal vygenerovat OKU kód pro přenos dvou čísel a jednoho ADSLka a rozloučil se. Jak dlouho trvalo, než zavolal LVL2 zaměstnanec retenčního oddělení O2, ptáte se? Od zadání OKU do systému virtuála (kam sem byl už fakt ochotný se přesunout a měl jsem vybraný tarif) cca 15 minut. Tak jsme si s paní chvíli povídali, zeptala se kolik jsem ochotný platit, řekl jsem nějakou směšně nízkou částku, k tomu ještě pár požadavků co bych rád, řekla dobře, já sem poděkoval a zůstal jsem u O2. Hádám, že kdo má pevnější nervy, dokáže se dostat k pokecu i s LVL3 paladinem, který má v systému odemčený ještě mocnější kouzla s cenotvorbou a dokáže ještě větší divy, ale mně už tenhle výsledek bohatě stačil. No a tuhle směšné nízkou cenu můžu platit jen díky všem těm, kteří se neozvou a svou přepálenou měsíční útratou dotujou nás, co si dokážeme vodevřít hubu.
A to jsou operátoři u nás státem podporovanej oligopol, kde se s cenou hýbat dá, ale pořád dost omezeně. Energie jsou to stejný, trochu se zatlačit dá, ale konkurence je jak šafránu. Tady je pěkně vidět síla volnýho trhu s dokonale konkurenčním prostředím. Doufám, že jednou se otevřou hráze v celé EU a člověk si bude moct dopřát operátora z jakékoliv země. Dojná kráva všech matek našich operátorů rázem vyschne, to bude najednou panečku předháněčka ve výhodných nabídkách, to se najednou náš specifický trh, jak tomu operátoři rádi ve své reklamštině říkají, otřese v základech.
Naprosto jsem ale abdikoval na ceny pohonných hmot. Tankuju kde jedu, nechci být oběť halířovýho konkurenčního boje a jezdit ke vzdálenější benzínce jen proto, že tam ušetřím pár drobných. Občas když si v hlavě rychle zkusím spočítat ušetřený koruny a dám si k tomu do kříže čas nebo mozkovou kapacitu nutnou pro tuhle úsporu, rychle danou myšlenku zaženu. Jakože mají v Penny máslo za 30 a já za něj dám v Bille 60, to je sice úspora, ale v mé hlavě je to zejména otrava. Když si vezmu, jak rychle a za jakou blbost jsem schopný utratit 30 korun, tak mě nějaký šetřivý střevo v mým těle vůbec nesvrbí.
A moc vás prosím, až někdy začnu v letácích kroužkovat a pak plánovat cestu po supermarketech pomocí nejkratší cesty v grafu, dávám vám svolení mě umístit někam na samotku a zbavit mě svéprávnosti. Děkuji předem.
