Odjíždíme dneska na podzimní chatu „tátové a děti“. Jestli jsme dobře počítali, bude nás tam devět dospěláků a devatenáct dětí, což je zatím rekordní počet. Před pár lety jsme začínali na počtu 4+8, postupem času jsme přibrali pár dalších kamarádů, narodilo se pár dalších dětí a teď je z toho takové hausnumero, že už nám je většina chat a chalup malá a musíme je rezervovat dost dopředu. Tehdy jsme jezdili jednou ročně, nyní už vyrážíme dvakrát do roka na chatu, jednou v létě kemp, postupně ty pobyty prodlužujeme… Ještě zimní chata by se tam možná vešla. Samozřejmě jsem jedinej, kdo s sebou veze tři děti; nikdo není takový blázen, aby měl víc než dvě. Nebo víc než tři…
Pro mě byly rodinné chaty na Rejvízu, chatkování v Jedovnicích u Olšovce nebo spaní v karavanu na Dolním Bušínově highlight dětství — něco, na co se člověk těší celej rok a když to přijde, modlí se, aby to nikdy neskončilo. Vlastně i teď je to pro mě highlight, kdy máme s dětma neomezenej čas na cokoliv — výlety, bazény, deskovky, čtení, noční bojovky. Zase po čase uvidím spoustu dětí kamarádů, na které se těším a ony se těší na mě.
Prejty pravděpodobně následující dny nevyjdou, nechci úplně trávit čas u notebooku, když můžeme hrát karty o to, kdo bude dělat nejvíc kliků a dřepů. Ani předchozí dny jsem neměl moc náladu a čas psát, takže je možná na čase si trochu od psaní odpočinout. A možná ne, uvidíme.
