Byl jsem nedávno na koncertě Lenky Dusilové, kterou normálně neposlouchám, ale to vlastně skoro žádnou českou hudbu. Jen loni hned při prvním poslowchání se mi do uší připletla její deska Baromantika a hodně se mi líbila. Moc jsem ale netušil, do čeho na koncertě vlastně jdu a překvapilo mě, jak moc je rozkročená skrz různý hudební žánry. Elektroniku střídala její písničkářská stránka, celkově moc zajímavej koncert. Přemýšlel jsem, kolik hudebníků znám takhle multižánrovejch. Možná Yann Tiersen, který bude teď v únoru v Praze a rád bych na něj zašel, ale celkově je tenhle podzim už poměrně kulturně nasycenej, ještě pár koncertů mě čeká, plus jeden velkej zážitek v březnu, takže možná Tiersen skončí pod čarou. Anebo?
Momentálně sem rozkročenej mezi digitální a analogovou dobou. Většinu hudby poslouchám na YouTube Music, ale jelikož jsem i trochu staromilec, rád se mazlím s fyzickejma nosičema. A kluci to chytli po mně — večer si před spaním vytáhnou nějaký cédéčko a poslouchají něco z mé sbírky, nebo z cédek, co jim přinesl Ježíšek. Nebo nějakou pohádku na CD. Nečekal jsem, že v roce 2025 budu klukům k Vánocům shánět discmana, nečekal jsem, že budu na Aukru přihazovat na vintage CD přehrávače. Nehodlám se těch fyzickejch věcí vzdát tak lehce. Dneska jsme si s klukama chtěli v autě pustit nějakou do cloudu nahranou hudbu, ale nahraní jsme byli tak akorát my, protože cloud necloudoval. Tohle by se u cédéčka nestalo.
