Tak sem si po čase zboural jednu ze zdí, který jsem si kolem sebe vystavěl. Jsem v Polsku na poznávačce a protože chci ochutnat co nejvíc místního pohostinství, dal jsem si v krakovském pivovaru k pirohům místní pivo. Ačkoliv se teda snažím být povětšinu času nealkoholickej, tak tohle je porušení mého abstinenčního kontinua. A při pití toho krakovského… piva… sem si vzpomněl na jeden vtip, kterej je nepřeložitelnej do češtiny: What do American beer and making love in a canoe have in common? They’re both fucking close to water.
No s tím polským pivem to bylo nejmlich to stejný; nějakou mentální abstinenci jsem sice porušil, ale reálně jsem pil něco, co pivo připomíná zejména svým názvem, nikoliv chutí. Na takový to letní limonádkový osvěžení ale asi super bublinky. Pirohy byly taky fajn, jen Češi k plněným knedlíkům, který u nás nabírají tvar koule, nikoliv placky, ještě přidávají kyselý zelí. Za mě teda, co se kuchyně týče, vede Chechnya Czechia nad Polákama zatím 2:0.
Poláci na oplátku vedou nad Čechama na vývěsní cedule ve výlohách, které shánějí pracovní sílu: Szukam pracowników. Ha ha ha. Ten nepřeložitelnej vtip (kterej je mimochodem připisovanej Ericu Idleovi z Monty Pythonů, kterým Radikální prejt vděčí za svý jméno) mě každopádně v konverzaci vedl dál do minulosti a vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi patřil k překladatelským komunitám. Jakkoliv jsem v mládí hlásal, že žádnýho Harryho Pottera nikdy číst nebudu a že je to hrozná blbost, tak po prvním díle jsem do něj byl samozřejmě neskutečně zažranej. A když jsem v létě dohnal všechny dosud vydané knihy a zjistil jsem, že pátej díl česky jen tak nebude, přichomýtl jsem se ke komunitě, která vydávala samizdatovej překlad od fanoušků pro fanoušky.
Ještě jsem šestnáctou kapitolu, kterou jsem tehdy překládal, v mailu našel. Z dnešního pohledu ten překlad samozřejmě nestojí za nic, s angličtinářkou jsem bojoval (a s češtinářkou taky), ale tehdy jsem byl ještě v mládí a rozpuku, zevlil jsem na gymplu a zapojit se do tohohle projektu mi dávalo smysl. To se psal rok 2005. Někdy ve stejnou dobu jsem hltal seriál 24 hodin a protože Nova ho dávala v telce se zpožděním (a ještě s dabingem, ale ten byl tehdy poměrně zdařilej – nebožtík Boris Rösner měl hlas jak zvon), dostal jsem se k překladatelské komunitě, která sypala titulky k novým dílům co nejdříve to šlo. Tak jsem pár dílů přeložil, ale ty už asi nikde nedohledám. Ale vzpomínám aspoň se slzou v oku na kamarády, který jsem tehdy díky v komunitě získal a mrskal s nima zprávy po ICQ.
No a pak jednoho dne od člověka z týhle komunity přišla nabídka, abych přeložil knihu. Za gáži několika desítek tisíc, což tehdy bylo psycho. Dlouho sem to zvažoval, ale blížící se maturita a celkem realistický zhodnocení mých vlastních schopností mě přesvědčilo, abych do toho nešel.
Zajímavej posun v technologiích, kterej se udál za těch 20 let. Tehdy ICQ, dneska AI, které se anglickej originál předhodí a za pár okamžiků má člověk překlad celé knihy na hodně dobré úrovni. Nechtěl bych dneska být v kůži překladatelů. Ale Michale, vždyť pracuješ v IT, tvoji práci do 5 let AI přebere zcela jistě. No jo no. Tak budu třeba… vyrábět malý dřevěný domečky. Ono se vždycky něco najde.
