Vždycky když začínám mít ten debilní pocit v hlavě, že se jako nemám dobře a že se něco děje, tak se na chvíli zastavim. Nějakej hlásek vzadu v hlavě vykukuje přes okraj stolu a našeptává mi, že mi není dobře a ať overthinkuju každou možnost, co se může stát. Jestli jste viděli Atlas mraků, tak je to takovej Starej Georgie. Snažím se ho zahnat, snažím se ho neposlouchat, snažím se dělat, že ho neslyším. Ale drží se tam, zloduch. Vykukuje z toho temnýho kouta jen občas, vlastně dost výjimečně, povětšinou si tam vesele chrupe, ale nikdy úplně neodtáhl z hlavy pryč. Jednou za čas mě na random bázi pozve na skleničku a pokec.
Ale mě nebaví ho poslouchat. Nemám mám rád monology od lidí, co nedokážou respektovat moje přání a neodprejsknou, i když je poprosím. Navíc je to paskřivec co nakukává hovadiny a kalí mysl. Tohle opojení vlastních myšlenek cizíma vnuknutíma obvykle přesekne jedna věc a až mě mrazí, když si to uvědomím. Vzpomenu si na lidi, co už mezi náma nejsou. Vzpomenu si na kolegu z bývalé práce, kluk možná o 15 let mladší než já, co byl celej život na lůžku a přesto bojoval jak mohl až do úplnýho konce. Vzpomenu si na Honzu, kterýho nemoc sejmula před… Kolika, 15 lety? A messenger mi ho stejně pořád háže jako jeden z prvních návrhů, komu napsat. Vzpomenu si na to že oni by tyhle hovadiny v hlavě neřešili a uvědomím si, abych byl sakra vděčnej a neřešil pytloviny. A Starej Georgie na tohle většinou nemá co říct, tak zase odleze.
A pak jedu na vlně vděku vygenerovanou jeho absencí. Že jsem zdravej, že moje děti jsou zdravý, že se mám sakra dobře, že si nemám na co stěžovat, že můžu kdykoliv obout boty a vyběhnout naprosto volnej jako pták kam se mi zachce, že mám oba rodiče, že můžu poslouchat neomezený množství hudby, který mě povznáší na duchu a dalších tisíc vděků menších či větších. Jednou si z nich doufám vystavím zeď, přes kterou už Georgie na mě nedohlédne. Doufám, že mi někdo tu zeď pomůže vystavět, možná kdybych pro Starýho Georgieho nechal nevědomky malý zadní vrátka, kudy by se mohl vrátit zpátky. Doufám, že někdo vezme pár cihel a pomůže mi dostavět i tenhle kus zdi.
