Posledních pár týdnů bylo těžší najít motivaci k psaní. O hodně věcech, o kterých jsem něco říct chtěl, jsem se už vypsal. U pár z nich jsem ještě posléze našel myšlenky, které bych rád doplnil, ale nejsou tak samonosné, abych na nich mohl vystavět celý článek. Možná se časem dostanu k něčemu jako „souhrn prvních 200 dní a co bych napsal jinak“, ale to by si žádalo důkladnější práci, než jen sednout večer k noťasu, sepsat pár řádků a pověsit to na internet.
Pořád bych si nepřál, aby se tady z toho stal deník, kde bych jen sepisoval zážitky z konkrétních dní. Většina článků sice přesně takto vznikla, ale většinou šlo jen o nějakou malou pohnutku či podnět, který mě vedl k sepsání něčeho obsáhlejšího a se širším záběrem. Ale můj intelekt je jen omezený a nemůžu se pouštět do klábosení o čemkoliv. Od toho jsou na internetu jiná individua, ale nebudu ukazovat prstem na samozvané experty na cokoliv. Karel Čapek to už kdysi dávno shrnul krásným citátem: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.„
À propos, o Čapkovi jsem rozepsal jeden prejt a pak jsem ho musel smazat. Hrozně moc bych si přál o mém oblíbeném autorovi něco napsat, kdysi dávno na gymplu jsem o něm vytvořil celkem obsáhlou seminárku, ale těch 30 stran kvalitní biografie už zavál prach času. Kéž by byla moje paměť stejně spolehlivá, jako je děravá.
