Už mnohokrát jsem tady vyzdvihl, jak fajn kolektiv máme v práci. Takže když si včera na konci porady jeden z kolegů, kterému ne náhodou přezdíváme Lysohlav, vzal slovo a oznámil, že ke konci ledna končí a bude pokračovat v kariéře jinde, trochu mě to poslalo do kolen. Já sem nikdy dobře nenesl, když se core kolektiv zužoval, nebo když jsem já musel měnit práci. Jasně, nějaká fluktuace je úplně běžná, řekl by si normální mozek. Ale ten můj spustí poplach a začne přemejšlet nad tím, že se právě odebral jeden stavební kámen domečku, kterej se taky může začít postupně sypat, pokud těch kamenů zmizí víc. A nechcete zůstávat v domku, kterej vám padá na hlavu.
Lysohlávek sice obýval jiné patro naší budovy, ale každé setkání a každou příležitost v práci proměnil v srandu, nebo aspoň naoko (ne tak úplně naoko!) rejpal do nás programátorů, že jsme pomalí a že nemá co prodávat. Vánoční večírky díky němu měly drajv, kolikrát jsme se vsadili o nějakou úplnou blbost, že neudělá(me) nějakou ještě větší blbost.
