Odebírám spoustu newsletterů, a tím spoustu myslím třeba deset až dvacet. Všechno strašně zajímavý věci, od světa animovaného filmu (Animation Obsessive), co mě hodně baví, přes vědu a techniku (TechMIX od Seznam zpráv), sport (Karel a jeho Běžím, dokud můžu, triatlonistka Tereza Zimovjanová na Králíček plaval) až po film (Hollywood 101 od Vaška Rybáře z Moviezone, Filmtoro). Plus spousta dalších „nezájmových“ newsletterů, který občas přistanou z různejch sajt, ale u nichž už si teda nedovolím tvrdit, že je odebírám, spíš je jen toleruju v inboxu.
Zaměstnanec Googlu z oddělení Dohled nad metrikami, podsekce Východní Evropa, kancelář Lidi co odebírají newlettery a nečtou je si marně láme hlavu nad tím, proč je u mě v inboxu tolik neotevřenejch psaníček s newsletterama. Ono to je zrovinka jak s těma podcastama (viz Prejt #87). Je jich prostě moc a jejich kvalita je moc dobrá na to, abych je mohl všechny stíhat. Můj mozek by je CHTĚL všechny stíhat, jejich čtení mě dost baví, ukazují mi nové věci a díky tomu nestojím na místě. Jenže například náhodný newsletter z TechMIXu nebo od Karla nestačí jen přečíst, on odkazuje na dlouhé studie, na další zajímavé články a na spoustu velmi podnětných věcí, které si samozřejmě chci také přečíst. Je to jako lézt po stromě, kdy z každé větve trčí dalších deset větví a z nich další a další.
Hrozně rád bych si všechny ty informace poukládal do hlavy. Všechny informace sem, do mé mozkovny! Číst tak jako to uměl Johnny Pětník nebo Zelená a Modrej, to by se to studovalo. Realita je ovšem jiná a já prostě občas v inboxu udělám CTRL-A » Archivovat (v domnění, že se k nim ještě někdy v archivu vrátím, což jsem udělal přesně nulakrát), případně CTRL-A » Smazat vše, to když v tu chvíli věci vidím realističtěji.
