Já si předsevzetí nedávám. Takový ty klasický, jako že novej rok bude diametrálně odlišnej jen proto, že prvního ledna začnu dělat něco diametrálně odlišnýho. Tahle radikální revoluce většinou vede akorát k tomu, že se člověk po pár týdnech vyfrustruje do původního stavu a ještě navíc zavře dveře nad nějakou změnou, která je najednou v jeho vlastních očích nemožná, protože se už jednou nepovedla. Podle mě je lepší postupný náběh, přidávat jedno procento týdně, stoupat nahoru pomaličku, zvykat si na změny a začleňovat aktuální progres do života. A né hned z nuly na sto, jako třeba psát celej rok každej den nějakej blogpost, když do té doby člověk nepsal vůbec nic. Ehm mňo…
Ale tady si veřejně jedno předsevzetí dám a bude to přesně ten radikální krok, kterej v předchozím odstavci nefeeluju. Od 24. listopadu do 23. prosince tohoto roku nebudu jíst sladké. Jakože vůbec. Jakože v tomto případě ani to, které si sám upeču, nebo upeču pro kluky a zbyde. Cejtim na sobě, že po pár předchozích týdnech (teď už měsících), kdy ubylo běhu, přestal jsem chodit do posilovny a přibylo večerního mlsání při sezení u příprav do školy, se tělo trochu transformuje směrem, který mi nevyhovuje. A ačkoliv dokážu váhu postavit na rozhraní dlažby tak, že ukazuje o pět kilo míň, tak je potřeba s tím udělat něco i reálně.
Bude to zajímavý pečení cukroví, kdy nebudu moct ochutnávat a užírat připečený linecký. Ale hádám, že když jsem se takto odhalil veřejně, že to vydržím. V následujících prejtech sem tam zmíním, jak se mi daří. Zítra si ještě v Brně dám crème brûlée nebo luxusní chézekake, ale od pondělí budu večer u telky chroupat mrkev. Tak jsem pravil, also sprach Zarathustra!
