Přemýšlím, že bych zainvestoval do garáže. Zrovna ta jedna konkrétní, která by mi vyhovovala, stojí mrtě. Před pár rokama garáže stály o dost méně, sice ne řádově, ale násobně ano. Jenže před pár rokama, pokud bych tu garáž chtěl kupovat, by mi taky přišlo, že stojí mrtě. Z dnešního pohledu ta garáž tehdy stála drobné, ale pokud člověk není investor s volným kapitálem, je koupě nemovitosti nebo auta vždycky drahá záležitost. To si člověk může dokola říkat „no jo, kdybych ji tenkrát koupil, to bych ji dneska mohl prodat za čtyřnásobek“. Ou kej, co tím autor chtěl říci: nejde jen srovnat současný a minulý stav a ignorovat vývoj mezi tím.
Stejně to můžu aplikovat na život obecně. Dřív lidi žili skromně, až spartánsky. Pokud dnešní optikou budeme pohlížet na to, že 10 lidí spalo v jedné místnosti, jedlo brambory na loupačku sedm dní v týdnu a většinu života se starali o pole a aby měli co jíst i v zimě, tak sim můžeme říct: tyjo, oni fakt žili nuzně. Jenže! Oni neznali výdobytky našeho života, netušili co je elektřina a neznali televizi a všechny další vymoženosti, jako jsou digitální hodinky a automatický pračky. Z jejich pohledu to život nuznej nebyl, byl to prostě život na úrovni tehdejších možností.
Až se na nás za 200 let budou jejich optikou koukat na potomci našich potomků, třeba jim přijde ten náš dnešní život nuznej. Třeba všechno to co děláme pozbyde smyslu, třeba fakt budeme jednou žít v matrixu s neomezenýma možnostma a „reálnej“ život bude něco, co se dělalo před dvě stě rokama. Jak vypadal život před 200 lety a jak vypadá dnes, a kdo by si tehdy tipnul, jak moc se všechno změní? Někdy se hrozně moc těším na to, co budoucnost přinese, a někdy mi přijde líto, že spoustu těch věcí už nikdy nepoznám, protože náš čas na tomhle světě je velmi, velmi omezenej.
