Znáte skřítka Zagroškudlu? Však víte, takovýho toho mrňouse neposednýho, co je těžký ho vlastním okem vůbec spatřit, natož lapit a držet. Říkali vám taky rodičové a babičky ty vypadáš jak Zagroškudla a vám se zjevil obrázek toho rozcuchanýho racochejla v listově zeleným klobouku, co mu špičatý ušiska trčí z chomáčů kudrnatých vlasů? Popsal jsem právě, jak by vypadal kříženec Froda, Legolase a Gandalfa? Možná…
A kolik vám bylo let, když se vám konečně mozek rozhodl prozradit tu míň poetickou pravdu, a to že spíš než jako skřítek z pohádky vypadáte jako úzká dýka v ceně jednoho stříbrňáku? A dokázala se pak hlava přeorientovat, nechat skřítka zmizet a nahradit ho dýkou? U mě ne, ten Zagroškudla je pro moji hlavu natolik ustálená představa skřítka ušatýho, že z něj už nikdy za groš kudlu neudělám. I kdybych chtěl, což nechci.
No vidíte, a ona to dokonce s největší pravděpodobností není ani ta kudla. Škudla bylo ve středověku označení malýho plíšku, případně kousku břidlice. Za groš škudla povídáš? Dneska už se můžeme jen dohadovat, ale rozbor takovýho jednoho zagroškudly si můžete přečíst na webu Naše řeč.
